Buben a já - část devátá

The story continues To jsem takhle jednoho krásného dne na konci listopadu stála na hodině jógy v pozici vírabhadrásany jedna, hovořila o postavení kyčlí, a ejhle, najednou jsem nemohla popadnout dech. A jelikož už se trochu znám, hlavou mi blesklo: “Aha!” Cestou domů jsem se rovnou stavila pro těhotenský test. A co myslíte, bylo to tam. “Aha,” řekla jsem si ještě jednou. “Fajn, aspoň to bude odbytý,” protože tak to je v pořádku. Čím víc trpaslíků, tím větší sranda. A »

Šance pro shavasanu

Poslední dobou pozoruji na svých hodinách takový nešvar. Rozmáhá se nám tam naprostý ignor shavasany, neboli pozice mrtvoly. Je to ohromná škoda a dotyčné (kupodivu vždycky zdrhají jen dámy) se tím ochuzují o spoustu benefitů a příjemných prožitků. Pro jógou nezasažené - co je tedy ta shavasana? Shavasana je ve zkratce řečeno relaxace po cvičení jógy. Po fyzické námaze přijde zklidnění, člověk se položí, jen si tak dýchá a chvíli jako by nebyl. Neříkám, že je to snadné. Může to »

Úraz a co s ním

Dcera povyrostla a již mě nepotřebuje každou bdělou minutu. Začala jsem tedy trochu víc pracovat a pokračovat v tom, co je mému srdci drahé. Vzala jsem si více hodin jógy, brala jsem tancování, kde se dalo, a samozřejmě jsem trénovala, aby to šlo ještě víc a ještě lépe. Vymodelovala jsem si figuru jak ze žurnálu. Takhle krutopřísně jsem nevypadala nikdy, ani před otěhotněním ne. Jak zaznělo v mém oblíbeném seriálu, everything was going up Milhouse. Ve své nablblosti velkorysosti jsem »

Matkou na tanečním festivalu

Choreografii jsem vymýšlela, když jsem se potloukala s kočárem po Sydney. Trénovala jsem div ne po nocích. Obstarala jsem si nový kostým. Nekonečně dlouho jsem se zaobírala logistikou, abych z toho něco měla a co nejméně u toho ošidila dítě. Choreografii jsem dokončila asi deset dní před akcí, moje hlava prostě miluje termíny. Trénovala jsem s čím dál větší vervou. Ó, jak já se těšila! První festival po roce útlumu! Finální plán obsahoval dva semináře, dvě vystoupení a jednu třídenní »

Cesta na konec světa - díl sedmý

Mé australské faily Většinu času jsme v Austrálii měly s dcerou dámskou jízdu, neboť naše hlava rodiny musela chodit do práce. Ve dvou se to samozřejmě lépe táhne, ale musím konstatovat, že ve vyhrocených chvílích šestiměsíční mimino člověku moc nepomůže, spíš jen čumí. Cokoliv se tedy úplně nevydařilo, musela jsem si to vyžrat sama. Celá Austrálie celkem úspěšně funguje bez bankovek a mincí. Existují samozřejmě, ale máte-li kartu, obejdete se bez nich. A tak jsem si tak dlouho bezstarostně mávala »