Matkou na tanečním festivalu

Choreografii jsem vymýšlela, když jsem se potloukala s kočárem po Sydney. Trénovala jsem div ne po nocích. Obstarala jsem si nový kostým. Nekonečně dlouho jsem se zaobírala logistikou, abych z toho něco měla a co nejméně u toho ošidila dítě. Choreografii jsem dokončila asi deset dní před akcí, moje hlava prostě miluje termíny. Trénovala jsem s čím dál větší vervou. Ó, jak já se těšila! První festival po roce útlumu! Finální plán obsahoval dva semináře, dvě vystoupení a jednu třídenní »

Cesta na konec světa - díl sedmý

Mé australské faily Většinu času jsme v Austrálii měly s dcerou dámskou jízdu, neboť naše hlava rodiny musela chodit do práce. Ve dvou se to samozřejmě lépe táhne, ale musím konstatovat, že ve vyhrocených chvílích šestiměsíční mimino člověku moc nepomůže, spíš jen čumí. Cokoliv se tedy úplně nevydařilo, musela jsem si to vyžrat sama. Celá Austrálie celkem úspěšně funguje bez bankovek a mincí. Existují samozřejmě, ale máte-li kartu, obejdete se bez nich. A tak jsem si tak dlouho bezstarostně mávala »

Cesta na konec světa - díl šestý

Australani Jsem si vědoma toho, že si odvezu domů jenom první dojmy, na nějaký větší rozbor tu nejsem dostatečně dlouho. Nicméně i ty první dojmy o ledasčem vypovídají. Na ulici tady v Sydney potkáte lidi všech tvarů, barev a vyznání a nepozastavuje se nad tím vůbec nikdo. Mně to občas činí dorozumívací potíže, jelikož australština je dostatečně specifická a namáhavá na poslech, a když se to ještě navíc vysloví jinak, tak proste nechápu, o co jde, a protistrana mě musí »

Cesta na konec světa - díl pátý

Pláže Navštívila jsem slavné pláže Manly a Bondi Beach. Bylo to docela poučné. Myslela jsem si, že se na nich budu povalovat furt. Tato dobře míněná idea mě opustila ve chvíli, kdy jsem zjistila, kde se nacházejí. Na Bondi jsem se z našeho suprbytu víceméně v centru plahočila hodinu a půl, na Manly pouhých padesát minut. Dá se to, ale denně to nechceš, kór v tom vedru. Jsou to uchvacující místa. Modré nebe, jemný písek, nespoutaný oceán. Bohužel až tak »

Cesta na konec světa - díl čtvrtý

Drobné rozdíly Člověk se táhne přes půlku světa, aby se nakonec ocitl ve stejné civilizaci, jako je ta, ze které vyjel. Proto je každá odlišnost, na kterou tu narazím, docela zábavná. Zde jich je pár pěkných, se kterými jsem se setkala. Neformálnost: Praštilo mě to přes ucho ihned při vstupu do země, kdy imigrační úředník oslovoval mého muže "mate." Nebyl to ojedinělý exces. Tam, kde vám Brit bude podlézat výrazy typu "vážený pane," Australan po vás bude hulákat "kámo." Hned »