Měsíc osmý Na to, že člověk v osmém měsíci nabyde až groteskních rozměrů, prožila jsem toto období docela akčně. Na začátku června jsme odjeli s Isizwanou na naše první skupinové soustředění. Dva a půl dne cvičení, tance, spaní na zemi, ponocování, pohoda prostě. Zúčastňovala jsem se, jak to jen šlo. Když to nešlo, dokumentovala jsem. Jediné, čeho jsem se dobrovolně vzdala, bylo sobotní sezení do čtyř do rána, to prostě nešlo. Nevadí mi to ale. Vím, že si bdělých stavů »
Měsíc sedmý Zbývají mi dva měsíce do termínu porodu. Hlava se tím už zaobírá prakticky non-stop. Vím, že sám termín porodu nic neznamená, že se mi to klidně může o pár týdnů protáhnout... Nebo také zkrátit a za měsíc a půl mohu býti matkou. Zvláštní to představa. Mám doma hromady miniaturních hadříků. Kočárek jsem si pořídila. Každým dnem očekávám bednu plnou dudlíků, plen na blitíčko, odsávaček soplů a dalších nezbytností, kterými jsem se donedávna vůbec nemusela zaobírat. Představa třetího člověka »
Druhá třetina je definitivně u konce a pomalu přecházím do té finální. Blíží se doba, kdy se vrátím fyzicky do normálu, na což se těším. Také mi přibude největší představitelná starost, na což se tedy také těším, ale zároveň mě při té myšlence jímá hrůza. No nic. Pojďme si raději říci, jak probíhal... Měsíc šestý Šestý měsíc byl dost ode zdi ke zdi. Pár dní poté, co jsem se tu tak radovala, jak jsem spokojená a plná sil, vrátila se »
Můj pupek a všichni ostatní Tento článek původně nebyl v plánu. Když jsem se ale posledně nachytala, jak na dané téma píši již třetí emocionálně zabarvený odstavec, rozhodla jsem se přestat plýtvat materiálem, když toho mám tolik co říci. Bývám teď totiž velmi často středem pozornosti, kamkoliv se vrtnu. Někdy je to fajn, někdy méně. Nechť následující řádky slouží k pobavení, údivu i (sebe)reflexi. Kolegové a jiní známí Vyhřezlý pupek se pomalu stává magnetem na ruce, což mi překvapivě »
Poptávka po pokračování roste, a kdo jsem já, abych se tomu bránila, že ano. Rovnou se tedy vrhneme na: Měsíc pátý Půlka požehnaného stavu je za mnou. Pupek se již definitivně vykulil a byl to fofr. Šla jsem spát oplácaná a probudila jsem se regulérně těhotná, chtíc nechtíc se tedy dočasně loučím s krčmou. Vlnit v hospodě turistům před očima těhotenským břichem mi přijde ne úplně vhodné. To ovšem neznamená, že nevystupuji vůbec. Taneční akce, hudební festivaly, svatby kámošů nebo »