Treize's Blog

Grande finale Byla jsem přesvědčená, že svým aktivním přístupem k těhotenství připravím tělo na bezproblémový porod. Ovšem člověk míní, osud mění. V úterý jsem si ještě, nic netušíc, v klídečku cvičila svou domácí jógovou sestavu. Ve středu jsem nocovala v porodnici, kde jsem skončila na pozorování poté, co monitory na sledování ozev mimina nedopadly podle všeho úplně ideálně. Ve čtvrtek jsem opouštěla porodnici, jen abych si v pátek mohla po kontrole v poradně jít zabalit trošku větší batoh a nastěhovat »

Měsíc osmý Na to, že člověk v osmém měsíci nabyde až groteskních rozměrů, prožila jsem toto období docela akčně. Na začátku června jsme odjeli s Isizwanou na naše první skupinové soustředění. Dva a půl dne cvičení, tance, spaní na zemi, ponocování, pohoda prostě. Zúčastňovala jsem se, jak to jen šlo. Když to nešlo, dokumentovala jsem. Jediné, čeho jsem se dobrovolně vzdala, bylo sobotní sezení do čtyř do rána, to prostě nešlo. Nevadí mi to ale. Vím, že si bdělých stavů »

Měsíc sedmý Zbývají mi dva měsíce do termínu porodu. Hlava se tím už zaobírá prakticky non-stop. Vím, že sám termín porodu nic neznamená, že se mi to klidně může o pár týdnů protáhnout... Nebo také zkrátit a za měsíc a půl mohu býti matkou. Zvláštní to představa. Mám doma hromady miniaturních hadříků. Kočárek jsem si pořídila. Každým dnem očekávám bednu plnou dudlíků, plen na blitíčko, odsávaček soplů a dalších nezbytností, kterými jsem se donedávna vůbec nemusela zaobírat. Představa třetího člověka »

Druhá třetina je definitivně u konce a pomalu přecházím do té finální. Blíží se doba, kdy se vrátím fyzicky do normálu, na což se těším. Také mi přibude největší představitelná starost, na což se tedy také těším, ale zároveň mě při té myšlence jímá hrůza. No nic. Pojďme si raději říci, jak probíhal... Měsíc šestý Šestý měsíc byl dost ode zdi ke zdi. Pár dní poté, co jsem se tu tak radovala, jak jsem spokojená a plná sil, vrátila se »