Vostok, výprava první

Jak jistě mnozí víte, tento týden jedu na Ukrajinu (a víte to dozajista všichni, co jste mě během léta potkali, protože nezavřu hubu a neustále o tom mluvím). Aby mi to čekání lépe uběhlo, dala jsem si teď o víkendu zahřívací kolo a jela jsem tančit na večírek v Prešově. Výlet to byl, abych tak řekla, spontánní. To, že bych se měla trmácet na druhý konec Československa, vymyslela slečna Nataly, a tak dlouho mi o tom vyprávěla, že jsem nakonec počala její přesvědčení sdílet a koupila si lístky na vlak.

Hurá rozhodnutí jet na Slovensko s sebou neslo kromě kusu romantiky také nepříjemnou nestíhačku. Kostým jsem si vymyslela dva dny předem. Někdy tou dobou jsem dodělala svůj tanec. Ambiciózní projekt pod názvem Slavic Tribe, který jsme naplánovaly s Nataly a s Alisou z Ukrajiny, se kompletně vyrýsoval dvanáct hodin před mým odjezdem. A neměla jsem ke kostýmu co na hlavu. Ve vlaku jsem si tedy na střídačku pouštěla videa první a třetí části tria, co mi poslaly holky, a šila čelenku (u čehož jsem si připadala jako dříve narozená a beru to jako poučení pro příště, že šít na veřejnosti není oukej).

Na nádraží už na mě čekala Nataly s Alisou, která přiletěla z Ukrajiny brzy ráno. Odnesly jsme má zavazadla k Nataly domů, narvaly se sladkostmi a vyrazily do města. Původní plán byl, že si obhlédneme místo konání večírku, zkusíme si zatančit, co potřebujeme, a vyrazíme o dům dál na Balkan party. Nakonec se nám to zkoušení protáhlo, jelikož bylo potřeba nacvičit trio, které jsme den předtím společnými silami splácaly. Holky již trénovaly přes den, ale pro mě to byla premiéra. Chytlo se to ale poměrně rychle a nakonec jsme propojily dvě mé oblíbené činnosti, což je tanec a pití piva. Zkoušku jsem považovala za veleúspěšnou. Poté jsme se odebraly na Balkan party, ale ta z nějakého důvodu zela prázdnotou, tudíž jsme se pokorně vrátily k pivu a prokrafaly celou noc až do brzkých ranních hodin. Přiznám se, ráno nebylo úplně jednoduché, anžto již nejsem takový kolouch jako holky a na podobná extemporata nemám fyzičku. Vzpamatovaly mě až halušky a jóga, jakkoliv to zní jako příšerná kombinace.

Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale na večírku se ke mně chovali, jak kdybych byla bůhvíco. Asi úplně všichni se se mnou či s naším slovanským triem potřebovali vyfotit. (Tímto se omlouvám svým fejsbukovým kamarádům, pokud na ně příštích pár dní odevšad poleze můj obličej, neboť fotoaparátů tam bylo mnoho.) Sólo byla paráda, a i když jsem měla před neznámým publikem v cizině trému, velmi jsem si ten tanec užila. Podle ohlasů se mi to snad i promítlo v ksichtě, takže dobrý. Trio se nám, ehm, trošku rozsypalo, když jedna z nás (a neřeknu která, protože by mi stejně nikdo nevěřil) omylem vynechala šestnáct dob. Asi to ale nevadilo, všichni nás ujišťovali, že to bylo skvělé. Tímto jsem tedy pokořila další výzvu, tedy zaimprovizovat fusion trio s činelkami. Svět už nikdy nebude jako dřív.

Afterparty byla náročná. Řádila jsem tam tak, že jsem si propotila své hodobóžové šaty durch. Celý večírek byl korunován piňa coladou, kterou jsme obdržely darem se slovy "tam není alkohol, tam je jenom rum." Nakonec jsme si hezky poseděly a pokecaly se slovenskými tanečnicemi super česko-slovensko-rusko-ukrajinským jazykovým mixem, který se nám tam přes víkend vyvinul, a nad ránem nastal čas se odebrat na kutě. V noci jsem moc nespala jednak díky rozjařenosti a jednak díky bouřce, která byla nejbrutálnější, co jsem za svých téměř třiatřicet let zažila. Devítihodinovou cestu domů jsem v podstatě proležela v komatu, ale byla jsem u toho velice, velice spokojená. 

Na závěr bych si ráda nostalgicky zablábolila, když dovolíte. Celému prešovskému týmu potřebuji poděkovat za profi organizaci, akce naprosto předčila má očekávání, a to jsem je měla celkem vysoká. Díky také panu fotografovi z Fabian Productions za úžasné fotky a za to, že si všímal maličkostí, které se okolo něj děly. Zúčastněným tanečnicím bravo za výkony, na kterých nic nebylo špatně, a díky za milou večerní společnost. Moc se mi u vás líbilo. And last but not least. Nejvíc na světě děkuju Nataly, která se o nás starala jako o vlastní, vzala si nás domů, jíst a pít nám dávala, co hrdlo ráčilo, a navíc měla ten boží nápad s triem, a Alise, že se za námi trmácela z Kyjeva a že si s námi zatančila. Bylo mi velkou ctí sdílet s vámi parket, dámy, a jsem vám velmi vděčná, že jste mě vzaly do party. Ani si to snad nezasloužím. A kdyby někdo pořád nechápal, proč to dělám, tak právě proto. TOHLE je totiž tribal.

A teď už jen oklepat se, zabalit a v pátek hurá do Lvova!