Více iraqi pro Českou republiku!

Co se týče letošního Orient connection, byla jsem pro jednou velmi střídmá a z lákavé nabídky jsem si zvolila pouze jeden seminář. Ovšem co se zprvu zdálo býti lakotou, ukázalo se nakonec jako předvídavost.

Vybrala jsem si seminář iraqi se Shahlou, k čemuž mě vedla prostá zvědavost. Nevšimla jsem si za tu dobu, co tančím, že by se tu tento styl jinak vyučoval. A teď již mohu říci, že je to veliká, veliká chyba.
Leč nepředbíhejme a nechme chvíli mluvit strýčka Googla, který mi našel několik velmi zajímavých článků, z nichž se pokusím vybrat to nejpodstatnější. Tak tedy:

Iraqi pochází z Perského zálivu a je to tanec tamních Cikánů. Říká se mu také Kawleeya (podle iráckých cikánů), irácký tanec vlasů nebo Ghajar. Mezi jeho největší specifika patří házení hlavou (daleko energetičtější než v khaleegy), poskoky, luskání do rytmu (samozřejmě to s dlaněmi u sebe), tanec na zemi a všechny možné druhy a intenzity shimmi včetně shimmi hlavou. Tančí se bez pomůcek, výjimkou mohou být pouze dýky, kterými pak tanečnice naznačuje, že se bodá do břicha či do boků. Jako kostým slouží přiléhavé šaty, které neodhalují nohy. Ve své domovině je spojován s nočními kluby a kabarety.

To abychom věděli, o čem hovoříme. A teď už mé dojmy.

Seminář se dost lišil od toho, na co jsem zvyklá. Předně jsme dělali jen a jen iraqi techniku. Žádné kombinace, žádná choreografie, jen probírání těch několika specifických pohybů. Odhalila jsem na sobě několik zásadních technických nedostatků, které bude třeba odstranit, budu-li si chtít jít zahopsat s Iráčany do klubu. Neumím freeze shimmy rameny, hlavou pohybuji ze strany na stranu zoufale pomalu a obří shimmy, při kterém člověk pokrčuje obě kolena zároveň, mi prostě ne a ne naskočit správně. Naopak jsem našla zalíbení v poskocích dozadu a shimmy hlavou mi šlo samo. Jestli umím správně pohodit vlasy, ještě nevím, ale zjistím to, až mi pořádně narostou.

Také nápor na fyzičku nebyl úplně standardní. Shahla nás v úvodu varovala, že se zapotíme. Nevím, jestli „zapotíme“ je opravdu adekvátní výraz. Myslím si, že jsem docela v dobré kondici, ale po dvou hodinách skákání, házení hlavou do všech stran a shimmy celým tělem jsem sotva byla schopná používat nohy. Odcházela jsem s upřímnou obavou, jestli budu fyzicky schopna vystoupit týž den na open stage (byla jsem, ale bylo to o fous - o tom zase příště). 

Irácká hudba je pro laické ucho dost ostrá. Nevím, jestli bych ji někdy před třemi lety vydržela poslouchat dvě hodiny v kuse. Dnes bych ji vydržela poslouchat daleko déle, nejvíc mě v ní baví bubínek khishba, který zní jako kulomet. Každopádně je velmi chytlavá, takže jsem skákala jak o život. Odcházela jsem s zničeným tělem a s rozjařenou myslí, přesně tak, jak to mám ráda. 

Iraqi pro mě byla novina a užila jsem si ho nad očekávání. A myslím, že ne jen já. Poprvé v životě jsem viděla, že by lektorka sklidila bouřlivý aplaus za seminář. Ano, za seminář. Ještě předtím, než nám na závěr zatančila. A proto volám: více iraqi pro Českou republiku! Věřím, že spousta tancechtivých dam se mnou souhlasí.

Informace jsem čerpala z těchto zdrojů:
orientallimelight.blogspot.com
www.bellydancestuff.com
www.gildedserpent.com

Pro radost přidávám video Shahly a jejího iraqi.