Trochu jiný pohled na jídlo

Většinou využívám své členství v jóga klubu pouze ke cvičení, ale nedávno jsem udělala výjimku a vydala se do studia na přednášku o výživě. Jídlo mě totiž baví odjakživa a také jsem byla hodně zvědavá, co k tomu má co říci jogín. A jelikož vím, že pár z vás toto téma zajímá aspoň tolik, co mě, rozhodla jsem se, že vám povím, co jsem se dozvěděla nového či co mě zaujalo. Nejsou to výpisky z přednášky, spíše jen informace, které považuji za příliš zajímavé, než abych si je nechala pro sebe. Nuže:

  1. Jídlo v ašrámu: Dostalo se mi letmého přehledu o očistných technikách, které na sobě páchají indičtí jogíni. Z důvodu nedostatku jídla se tam živí pokud možno funkčně, jídlo jako radostný zážitek, jak ho chápeme my, tam prakticky neexistuje. O pestré stravě se moc mluvit nedá, dvakrát denně si tam dají směs zeleniny a luštěnin a to je vše. Že se u toho pravidelně cvičí a praktikují se dechová cvičení, to mě napadlo i samotnou. Co jsem nečekala, je to, že jógu praktikující Indové toho moc nenaspí. O očistných praktikách typu klystýr, zvracení či vytírání vnitřností hadrem jsem slyšela již před časem, ale podařilo se mi to vytěsnit, jelikož mě to strašilo ve snech. Teď abych s tím začala znovu.

  2. Co si z toho můžeme vzít do života my? Nebudeme předstírat, že by na tento životní styl kdokoliv z nás přistoupil. Nicméně dají se z něj vytáhnout všeobecné principy, které se dají aplikovat i na náš evropský život. · Snídat? Veliké a rozhodné ANO. Pokud možno jíst pomalé cukry, nemíchat ovoce a mléko (maximálně zakysané), a pokud snídáme ovoce, je dobré přihodit něco bohatého na bílkoviny, abychom neměli hned hlad. V zimě jsou dobré i teplé snídaně. · Oběd by měl být vydatný a sytý, tudíž žádné lehoučké saláty bez ničeho, jak je to poslední dobou v módě. · Večeře prý není třeba. Když už se večeřet musí, tak jen polévku, a pokud možno tři až čtyři hodiny před spaním. · Svačina také být nemusí, ale může, nejlépe čistě ovocná.

  3. A co si z toho může vzít hyperaktivní chaotik jako já? Snídaně oukej. Trvalo mi to, ale naučila jsem se ráno jíst. Sice až po příchodu do práce, ale lepší než drátem do oka. Oběd taky fajn, nemám ráda, když mám hodinu po jídle zase hlad. Mezi hlavními jídly jsem zvyklá jíst ovoce, takže jsem také relativně v mezích doporučení. Ale ty večere... Jenže řekněte, jak to udělat, když se minimálně čtyřikrát týdně vracím z tréninků a cvičení po deváté večerní, a bývám ve valné většině případů urvaná a hladová. Nejíst ze sociálních důvodů nelze. Když mám hlad, měním se v opovrženíhodného, zlého a nepříjemného tvora, což s ohledem na okolí prostě nemůžu dopustit, a už vůbecne pravidelně. Takže jo, stává se mi, že jím hodinu před spaním a ještě z toho mám radost. Naučila jsem se ale nenakládat si hojné porce, nepřidávat si a nechodit na lov dezertů do lednice. Nepotřebovala jsem na tom nijak vědomě pracovat, velké porce a lov odpadly samy od sebe, když jsem začala pravidelně cvičit jógu. Odmítám si nechat vzít radost z jídla, které ráda vařím i konzumuji. Toto filosofie jde proti mému přesvědčení.

Na závěr sem přidám jedno všeobecné pravidlo, které se mi zalíbilo: je potřeba poslouchat své tělo, které nám dokáže samo říct, jestli to děláme dobře. Pokud to dobře neděláme, budeme unavení, budeme přibírat, bude nás chytat žravá, případně budeme mít zažívací problémy. Děláme-li to dobře, budeme happy. Čímž se pro dnešek loučím, neboť na mě čeká hříbkové risotto s parmezánem a červeným vínem, které jsem si s láskou připravila. Oujé.