Tribal slet 2016

Máme za sebou čtvrtý ročník Tribal sletu. Byla jsem na prvním, ale schovávala jsem se tam v koutě, neb jsem se ještě tehdá neangažovala. Další dva jsem z různých důvodů propásla, tudíž jsem byla na ten letošní zvědavá a hlavně jsem se těšila na výlet do Brna a na všechny tanečnice, co potkám, a jakej to bude mazec, ATS jamy ta tak.

Po spontánní hurá reakci se mi to začalo trochu bortit. Z naší skupiny deseti lidí nám sedm odřeklo účast. Pak se podobné hlasy začaly ozývat z dalších koutů republiky. A do třetice, žlutý bus měl na tento termín vyprodáno a vlaky nejely žádné. Až by se to bývalo chtělo vnímat jako znamení, že mám zůstat doma. Nakonec jsem se ale přemohla.

V den konání jsme se my tři, zastupující Isizwanu, sešly v nekřesťanskou hodinu a vyrazily jsme na Brno. Cestou jsem se bavila tím, že jsem hlasitě projevovala nenávist k překážkové dráze D1, což mě po ránu příjemně probralo. Jela jsem jako drak, když mi zrovna nikdo nic neházel pod kola, a ve studiu jsme byly první. Můj strach z toho, že tam budeme samy, se brzy rozplynul. Zaplať pámbů za tribalové skupiny. Přijedou dvě, a hned je v místnosti narváno!

Tradicí na sletu bývá tříhodinový seminář, který učí tři lektorky po jedné hodině. Letos to odpálila Afsana něčím neskutečně divným. Improvizačním cvičením, při němž jsme na sebe navzájem musely sahat. Nejsem kontaktní typ. Zuby nehty jsem se držela svých dvou kolegyň, abych aspoň ochmatávala známé, když už. Nakonec jsme si u toho docela zablbly, když povolila prvnotní tenze, ale do tréninků bych to asi nezařazovala. Druhá hodina se Stáňou byla zaměřena na kombinace od Unmaty. Dost se u toho člověk naběhal, bylo to takové příjemné kardio. V poslední třetině jsme procvičovaly izolace s Lilith, čehož není nikdy dost. Za mě oukej.

Po tříhodinovém hopsání jsme vyrazily na oběd, kde jsme se sešly u jednoho stolu s Black Silver Tribe a bylo z toho velmi milé posezení. Už v restauraci na mě sedl příjemný pocit z toho, že teď vlastně nic nemusím. Chvíli jsme se poflakovaly po Brně, a když se odpoledne přehouplo do druhé poloviny, jaly jsme se chystat na večerní vystoupení.

Jakmile jsme byly všechny už krásné a připravené tančit, navlékly jsme si činelky a vyrazily průvodem po Brně, aby všichni věděli. Podle reakcí kolemjdoucích měla naše exhibice docela úspěch. Jak to vypadalo, můžete se podívat sami. (Občas se tam mihne taková malá černá postava - to jsem já.)

S kraválem jsme nakonec dorazily do restaurace, kde se mělo tančit. Sedělo se venku pod střechou, měli okurkovou limonádu a ve vzduchu se tetelilo začínající léto. Co chtít víc? Tančilo se pěkně a beze stresu a na závěr proběhl ten můj vysněný ATS jam, i když se sešlo méně skupin, než jsem čekala.

Tribal slet překonal moje obavy a představy, nakonec jsem byla moc ráda, že jsem jela. Myslela jsem si sice naivně, že když je to slet a je jednou do roka, sletí se celá zem, ale se svou dosavadní padesátiprocentní účastí nemohu kázat. Nakonec nás bylo mnoho, což bylo ovšem zásluhou brněnských skupin. My přespolní jsme všechny přijely v reprezentaci tří. Pro příště bych doporučila méně "neoficiální" dokumentace ze seminářů (vocamdaď pocamcaď prostě, ne všechno musí být na videu) a více té oficiální třeba z vystoupení, když už chcete natáčet, a nebo jednoduše nic, ať se každý postará sám. Jinak děkuji za milou akci všem organizujícím i zúčastněným a těším se zase někdy někde na viděnou.

Na rozloučenou přidávám fotografii, kde je zachyceno, kterak se Isizwana právě probrala po zevlování v Brně. Posílám pusu za to, že jste jely se mnou!

Videa jsou vypůjčená z události na Fejsbuku - jako tradičně.