Tribal Remix aneb RB & ML na dosah ruky

Organizátorky londýnského Tribal Remixu se vyšvihly a na jubilejní pátý ročník získaly hvězdné kombo Rachel Brice a Mardi Love. Ani se mi loni v listopadu věřit nechtělo, že se mi podařilo se tam naklikat. Vím, obě dvě se letos potulovaly po Evropě dost na to, aby je ten, kdo chtěl, dokázal v pohodě zastihnout. Anglie ovšem přislíbila menší účast, komornější atmosféru a intenzivní program namísto z kontextu vytržených přeplněných workshopů. Přidejte si k tomu Big Bena, double deckery, zaoblené metro, Harryho Pottera, britskou výslovnost (ach bóóóže!) a ostrovní architekturu radost pohledět a rázem je před vámi vidina akce sezóny.

Počátek výletu už jsem jednou zažila, byl to totiž Kyjev přes kopírák. Opožděné letadlo, nachcípanost a nepřetržitý déšť zrovna v den, kdy mám volno a chci být venku. Stejně jako na Ukrajině jsem se i tentokrát pochlapila a přes všechny překážky vyrazila do ulic, protože vyležet se vždycky můžu, až se vrátím. A tak jsme s procházeli podél Temže, nečas nenečas, a bylo to tak pěkné, že jsem i na tu rýmu zapomněla. Užívala jsem si město a těšila jsem se na večer, kdy se měla konat galashow festivalu, a na ten jsem tam přece jela v první řadě.

Když jsme dorazili do divadla, v předsálí bylo už dost narváno, což se s přibývajícími minutami zhoršovalo. V osm hodin, kdy měla celá ta sláva vypuknout, jsme stále ještě stáli ve foyer bez centimetru osobního prostoru k dispozici a o mě se pokoušely klaustrofobické pocity. To člověka dokáže otrávit. Když už nás konečně pustili dovnitř, šla jsem si sednout docela nakrknutá a musela jsem si stále připomínat, koho uvidím tančit, abych odolala nutkání sebrat se a jít domů. Dobře ale, že jsem se ovládla. Viděla jsem z několika metrů tančit Rachel, Mardi, Rachel s Mardi a kromě toho nejhustější ATS v podání Ter'zíMoirai, kteří měli nástup na scénu rovnou po duu RB & ML, což by nikdo soudný nechtěl, a oni to suverénně dali tak, že celé hlediště ani nedýchalo. Nikdy jsem se netajila tím, že miluji Philippu Moirai, po tomto zážitku bych jí padala k nohám. Vedle výše zmíněných bomb jsme viděli věci pěkné, zvláštní i diskutabilní. Občas je bezva, když člověk může na akci tohoto ražení vytáhnout svého partnera, který je schopen neovlivněným diváckým okem zhodnotit, kudy cesta (ne)vede.

Sobotu a neděli jsem pak strávila v tělocvičně jedné střední školy na okraji Londýna, potíc se pod dozorem Mardi a Rachel. Mardi nás během těch dvou dnů prohnala tak, že jsem na konci nevěděla, čí jsem. Izolovali jsme, činelkovali a točili se jak o život. Náplň její výuky se trochu kryla s tím, co se dělalo v březnu zde na Tribal Prague, ale naštěstí ne moc. Jako bonus jsme na závěr dostali pár tipů k nezaplacení ohledně kostýmů, a to co se týče výroby i transportu. Rachel pak byla trochu více filozofická, což bodlo, protože si člověk mohl aspoň na chvíli sednout. To ovšem neznamená, že bychom se tam váleli. Trénovali jsme techniku, spoustu, spoustu techniky, a dost jsme improvizovali, abychom to celé završili stínovým spontánním tancem ve dvojicích. Moc pěkné to bylo.

Pod náporem nabytých informací jsem se stáhla do kouta. Vůbec se mi v sobotu nechtělo vystupovat, chtěla jsem sedět sama a v klidu si přemýšlet. Dokonce jsem měla pokušení to vzdát, což se mi snad ještě nestalo, ovšem přemluvila jsem se. Nevím, jak to vypadalo. Vím jen, že mi svítil reflektor do očí tak silně, že jsem měla mžitky. A taky jsem si zapomněla vzít šperky. Obsesivně kompulzivní já mělo hysterický záchvat, zatímco mé druhé já, to, co je alergické na kov, se smálo. Shrnu-li to, londýnské vystoupení bylo divné. Jsem ráda, že jsem nevyhodila na zdejší poměry nehorázný obolus za video. Mrzí mě ale, že na poslední chvíli krachl fotograf, či co se tam stalo, protože jsem se chtěla vidět v novém epesním kostýmu.

V neděli odpoledne se mi těžko věřilo, že je víkend za námi. Moje zadumaná nálada mě neopouštěla, naopak. Dojmy zpracovávám vlastně dodnes. Potkat někoho, kdo má charisma na stovce, ego na nule, je tvůrčí, schopný, zábavný a příjemný, to se vám nepodaří každý den a už chápu, co všichni na té Rachel mají. Každopádně na mě měla intenzivka mocný efekt a ani jsem si nevystála frontu na fotografii s ikonami světového tribalu, protože proč. Ještě se určitě uvidíme.