Tribal Prague & spol.

Pomalinku zpracovávám události minulého víkendu a regeneruji u toho. V číslech by to bylo asi toto:

• 6 hodin teoretického školení

• 2 hodiny jógy

• 6 hodin tribalových seminářů

• 3 hodiny baletu

• 2 vystoupení

• 1 skupinový trénink

• 10 hodin spánku

To nám tedy dělá:

• 13 hodin strávených pohybem v tanečním sále

• 2 společensky strávené večery nad vínem

• 1 nedělní večer, kdy jsem byla unavená tak, že jsem nebyla schopna ani zaparkovat auto

Ale pěkně popořadě. V pátek jsem si vzala dovolenou a místo sezení v kanclu jsem vyrazila strávit odpoledne se Samanthou Emanuel. Čtyři hodiny jsme pod jejím vedením s dalšími tanečnicemi hrály hry, dělaly pantomimu, kreslily a jinak rozvíjely imaginaci a pohled na svět z mnoha úhlů. Zní to podivně hipísácky, ale něco na těch hrách je, protože jsme si z toho jen tak mimochodem utvořily několik úchvatných kombinací, aniž bychom si všimly, že tvoříme tanec. Byly to velmi podnětné a hlavně velmi rychlé čtyři hodiny, vůbec jsem nechápala, kam se ten čas poděl. Po semináři jsem se prošla Prahou s jednou Irinou z Petrohradu, kterou jsem poznala při tom hraní, a rovnou jsme se vydaly do divadla. Tam už bylo plno lidí v různých stádiích přípravy, probíhala generálka a vůbec tam byl takový tvůrčí frmol. Jedna věc neušla mé pozornosti. Kromě té generálky, při které tečou nervíky snad vždycky, tam bylo všechno relativně v klidu. Nikdo nebyl znatelně nervózní, hysterickou osobu jsem tam nepotkala žádnou, naopak mi přišlo, že všichni zúčastnění mají radost, že tam můžou být. Dost to ovlivnilo mé rozpoložení, a ač jsem měla poprvé vylézt sama na větší jeviště, neprožívala jsem to tak, aby mi to pokazilo čekání. Ba naopak. Poslední chvíle před začátkem jsem žvatlala s řeckým duem Alvedon a napjaté nervy jsem si nijak nepřipouštěla.

Tančilo se mi relativně dobře. Samozřejmě, že jsem měla trému, ale na druhou stranu se mi moc líbilo profi osvětlení, pět fotografů okolo a pocit, že si na mě z hlediště nikdo nemůže sáhnout (to je to, co mě trošku ruší v kavárnách). Měla jsem moc pěkný potlesk a dokonce jsem i z jeviště viděla pár usmívajících se lidí. Tíha prožitku na mě padla až v šatně. Dala jsem si víno za odměnu a šla se dívat. Z celé show jsem viděla plus minus půlku, jedno vystoupení hezčí než druhé (opravdu moc, tak, že je musím zmínit, se mi líbily Desirée, již zmíněné Alvedon a Jessica and Tribe. U posledních jmenovaných jsem se tetelila, div jsem se nerozplakala). Měla jsem to štěstí, že jsem šla na děkovačku jako druhá, takže jsem stála blízko opony a viděla myší dírou tančit i Samanthu, haháááá!

Byl to skvělý večer a i mí hosté nešetřili chválou. Jestli to dělali jen kvůli mně, tak jim touto cestou děkuji, ale vzhledem k tomu, že jsme tu show spolu probírali v divadelní kavárně až do půlnoci, předpokládám, že zase tolik nelhali.

Druhý den jsem měla celodenní školení a vystoupení na slovanském plese. Jakožto slavjanofil jsem takové příležitosti nedokázala říct ne, ale trošku mě mrzelo, že nemůžu jít na sobotní show. Nicméně ničeho nelituji. Tančila jsem sólo v krásných prostorách, potlesk jsem měla parádní, dokonce se z publika ozval výkřik „bravo!“ Návdavkem jsem si pak trošku oprášila ruštinu se skupinkou pánů ve středních letech, co si prostě potřebovali skočit rock’n’roll s orientálními tanečnicemi.

V neděli mi pak kolidoval tribalový seminář s další porcí celodenního školení. Hádejte, pro co jsem se rozhodla. Tentokrát to byly kombinace s Alexis, kde jsem si opravdu hodně mákla. Dodnes nechápu, kde jsem na to vzala sílu. Zničená jsem se pak odplazila na tři hodiny baletu v rámci toho školení a bylo mi moc líto, že na TP nemohu zůstat déle. Po baletu mě ještě čekal neslavný trénink, ale o tom radši mluvit nebudu, to byla ostuda, tělo ani hlava už vůbec nechápaly, co se děje, tak jsem radši zbaběle utekla. Tímto se omlouvám všem kolegyním, kterým jsem se pletla pod nohama. Už to nikdy neudělám, slibuju!

Fyzicky jsem dnes už z nejhoršího venku, psychicky jsem pořád ještě na show. Jsem neskutečně šťastná, že jsem mohla být u toho. Velmi děkuji za zážitek oběma organizátorkám TP, že mě zařadily do programu, starým i novým známým v zákulisí za tu boží atmosféru a všem těm hodným lidem v publiku, že na mě tak pěkně koukali a zatleskali mi... A vůbec. Vivat Tribal Prague!