Tanec

Než přejdu k tomu, o čem chci opravdu mluvit, ráda bych uvedla jednu věc na pravou míru. Pod minulým článkem to chvílemi vypadalo, jako by několik lidí propadlo dojmu, že jsem se snad přestala hýbat úplně. No, vážení, není tomu tak. Obětovala jsem dočasně svému stavu vlastní trénink. Bez něj můj týden vypadá následovně:* Pondělí - jedna obědová hodina jógy, jedna soukromá odpolední hodina jógy. Úterý - ranní hodina jógy, odpoledne taneční drily pro mírně pokročilé. Středa - dvouhodinový trénink »

Neučím se hrát na darbuku, ani jsem se nesčuchla s bubeníkem za účelem juchání na živé drum solo. Prostě jsem "v tom," jak se u nás tak pěkně říká. Nepíši o tom proto, že bych se snad chtěla chlubit, nebo nedej bože litovat. K článku mne přivedl fakt, že matky stávající či budoucí, ať už je jim dvacet, třicet nebo osmdesát, jsou velmi sdílné, co se prožitků v těhotenství týče. Pamatují si všechno. Komu bylo blbě, komu ne, kdo měl »

Jsem si vědoma toho, že spoustě lidí nebyl loňský rok úplně po chuti z důvodu všech smrťáků, které se na nás začaly valit již o Vánocích patnáctého roku a vlastně do této chvíle nepřestaly. I já jsem oplakala Lemmyho, Davida B., Alana R. a Mickyho F., ale to bylo bohužel to jediné, co se s tím dalo dělat. Můj život šel dál. Co šel, utíkal. Změnila jsem rodinný stav, v nové občance mám napsáno "vdaná." Baví mě to, kdyby se »