Buben a já - část devátá

The story continues To jsem takhle jednoho krásného dne na konci listopadu stála na hodině jógy v pozici vírabhadrásany jedna, hovořila o postavení kyčlí, a ejhle, najednou jsem nemohla popadnout dech. A jelikož už se trochu znám, hlavou mi blesklo: “Aha!” Cestou domů jsem se rovnou stavila pro těhotenský test. A co myslíte, bylo to tam. “Aha,” řekla jsem si ještě jednou. “Fajn, aspoň to bude odbytý,” protože tak to je v pořádku. Čím víc trpaslíků, tím větší sranda. A »

Úraz a co s ním

Dcera povyrostla a již mě nepotřebuje každou bdělou minutu. Začala jsem tedy trochu víc pracovat a pokračovat v tom, co je mému srdci drahé. Vzala jsem si více hodin jógy, brala jsem tancování, kde se dalo, a samozřejmě jsem trénovala, aby to šlo ještě víc a ještě lépe. Vymodelovala jsem si figuru jak ze žurnálu. Takhle krutopřísně jsem nevypadala nikdy, ani před otěhotněním ne. Jak zaznělo v mém oblíbeném seriálu, everything was going up Milhouse. Ve své nablblosti velkorysosti jsem »

Matkou na tanečním festivalu

Choreografii jsem vymýšlela, když jsem se potloukala s kočárem po Sydney. Trénovala jsem div ne po nocích. Obstarala jsem si nový kostým. Nekonečně dlouho jsem se zaobírala logistikou, abych z toho něco měla a co nejméně u toho ošidila dítě. Choreografii jsem dokončila asi deset dní před akcí, moje hlava prostě miluje termíny. Trénovala jsem s čím dál větší vervou. Ó, jak já se těšila! První festival po roce útlumu! Finální plán obsahoval dva semináře, dvě vystoupení a jednu třídenní »

Návraty

Když jsem se nachytala, jak už asi po sto padesáté opakuji s velkým nadšením po dceři všechna její bžžžž, brrrrm a opuuuu, jen jsem se oklepala a řekla si: "No nic, děvče, hned teď začneš něco dělat." Zaříkávala jsem se sice, kudy jsem v těhotenství chodila, že tomu nepodlehnu, ale ono se to lehce řekne a hůř provádí. V reálu jsem pak v počátcích měla problém odběhnout si od mimina byť jen na hýzlík. To nejhorší odešlo se šestinedělím, ovšem »

Zažít město jinak

Aby bylo jasno, festivaly a jiná taneční mecheche mám ráda. Jsou to milé příležitostí potkat se, pokecat, trsnout si, opít se a případně předvést něco, co by si člověk jinde tančit nedovolil. Ale. Ta pravá sranda pro mě prostě začíná tam, kde taneční scéna nefiguruje. Na ulici, v hospodě, v klubu, dosaďte si. V publiku není nikdo, kdo by se na mě koukal, jelikož musí, nebo se se mnou kamarádí, nebo mi to slíbil a je mu blbé odejít, nebo »