Buben a já - část třetí

Poptávka po pokračování roste, a kdo jsem já, abych se tomu bránila, že ano. Rovnou se tedy vrhneme na: Měsíc pátý Půlka požehnaného stavu je za mnou. Pupek se již definitivně vykulil a byl to fofr. Šla jsem spát oplácaná a probudila jsem se regulérně těhotná, chtíc nechtíc se tedy dočasně loučím s krčmou. Vlnit v hospodě turistům před očima těhotenským břichem mi přijde ne úplně vhodné. To ovšem neznamená, že nevystupuji vůbec. Taneční akce, hudební festivaly, svatby kámošů nebo »

Buben a já - část druhá

Než přejdu k tomu, o čem chci opravdu mluvit, ráda bych uvedla jednu věc na pravou míru. Pod minulým článkem to chvílemi vypadalo, jako by několik lidí propadlo dojmu, že jsem se snad přestala hýbat úplně. No, vážení, není tomu tak. Obětovala jsem dočasně svému stavu vlastní trénink. Bez něj můj týden vypadá následovně:* Pondělí - jedna obědová hodina jógy, jedna soukromá odpolední hodina jógy. Úterý - ranní hodina jógy, odpoledne taneční drily pro mírně pokročilé. Středa - dvouhodinový trénink »

Buben a já - část první

Neučím se hrát na darbuku, ani jsem se nesčuchla s bubeníkem za účelem juchání na živé drum solo. Prostě jsem "v tom," jak se u nás tak pěkně říká. Nepíši o tom proto, že bych se snad chtěla chlubit, nebo nedej bože litovat. K článku mne přivedl fakt, že matky stávající či budoucí, ať už je jim dvacet, třicet nebo osmdesát, jsou velmi sdílné, co se prožitků v těhotenství týče. Pamatují si všechno. Komu bylo blbě, komu ne, kdo měl »

Novoroční

Jsem si vědoma toho, že spoustě lidí nebyl loňský rok úplně po chuti z důvodu všech smrťáků, které se na nás začaly valit již o Vánocích patnáctého roku a vlastně do této chvíle nepřestaly. I já jsem oplakala Lemmyho, Davida B., Alana R. a Mickyho F., ale to bylo bohužel to jediné, co se s tím dalo dělat. Můj život šel dál. Co šel, utíkal. Změnila jsem rodinný stav, v nové občance mám napsáno "vdaná." Baví mě to, kdyby se »

Škola volá

Období konce prázdnin a začátku školního roku se ukazuje býti hektickým. Po velmi vydařené dovolené v Montenegru a o něco méně vydařené otravě jídlem přesně v půlce pobytu jsem přežila i Caravanseray ve Vídni. Jela jsem tam již potřetí v řadě a ve srovnání s předchozími návštěvami byla tato o chlup náročnější. Zdržím se hodnocení. Podstatné je, že jsme se přes všechny těžkosti, které se nám postavily do cesty, dokázaly sejít se třemi dalšími kolegyněmi z Isizwany a roztočit to »