Svatba. Tipy, triky, poznatky.

Už jsem to říkala a řeknu to zas', svatba je nejlepší mejdan v životě člověka. Nebo jím být může, dokáží-li si to ti dotyční správně zařídit. My jsme to zvládli. Inspirujte se.

Svatba by měla být událostí veselou, proto si nemyslím, že je vhodné se jí nechat nijak zvlášť vystresovat. Sami jsme si užili nervů až až, když jsme si chtěli zamluvit termín, což v našem případě zabralo dobré dva měsíce vytrvalé práce. Zkuste si vzít cizince z jedné země EU, který se narodil v jiné zemi EU, a ani jedna z těch zemí není ta naše. Po všech byrokratických peripetiích a o mnoho tisícikorun lehčí jsme se zařekli, že odteď už to bude pohoda, ať se děje, co se děje.

Obřad v parku nám spadl do klína sám, byli jsme více než ochotni smířit se s prachobyčejnou radnicí. Proč ne, stejně je za čtvrt hodiny odbyto. Když nám ale na Žižkově nabídli venkovní areál, nemohli jsme odmítnout. (Poučení - nepohrdejte radnicemi. Nikdy nevíte, jaké trumfy schovávají v rukávu).

Klasické svatební šaty se mi nelíbí a koncept půjčoven se mi ekluje. Kromě toho se ke mně od jedné budoucí nevěsty dostala informace, kolik si tito dobří lidé účtují za to, že můžete mít ten načančaný šlendrián půl dne na sobě. Když jsem se probrala z mrákot, měla jsem jasno. Mé šaty byly značky Sa-Sha Design (stejně jako moje krásné kostýmy, kdyby někdo nevěděl), druhé takové neexistují a brzy budou přetaveny do dalšího pódiového outfitu, jež bude mému srdci obzvláště drahý. (Poučení - vypadat jako dort není povinnost.)

Svatební oběd jsme si naplánovali v mrňavé, nenápadné restauraci na dolním Žižkově, kde za ta léta, co tam docházíme, znají jménem nejen nás, ale i našeho psa. Na výzdobě jsem netrvala, ovšem paní majitelka ano. Neber to. Připravili nám k sezení zahrádku, jež je porostlá břečťanem a člověk si tam připadá jako na prázdninách, a bylo tam tak pěkně a zásobili nás tak dobrým vínem, že se nám oběd protáhl na celé odpoledne. (Poučení - menší je někdy fakt lepší.)

Mejdan pro širší veřejnost se pak konal v klubu Buben. Proč zrovna punkové sklepení? Protože to tam máme rádi, protože nás baví tamní koncerty, a kde jinde by měl člověk strávit zásadní životní okamžik, než ve svém přirozeném prostředí, že ano. Měla jsem domluvenou kapelu, jež padla osmačtyřicet hodin před akcí z důvodu frontmanových příušnic. Zpanikařila jsem? Dělala jsem hysterickou nevěstu? Ale kdepak. Poprosila jsem děvčata z Isizwany, aby kromě společného tance, který byl dlouho v plánu, zatančila každá sólistka jednou sama. A jak se to našim hostům líbilo! S pokročilou noční hodinou ocenili i přítomnost DJů a také kyblíky s nakládanými hermelíny. Víc k jídlu nebylo. Sudy piva, které jsme pro naše kamarády zakoupili, bez problémů padly. Doslavili jsme za svítání. (Poučení - hlavně když je veselo a co pít.)

Dvě věci bych možná udělala malinko jinak. Hlasitě bych řekla, že nemáme papírová oznámení, a ušetřila bych si tím úplně zbytečný telefonát s dříve narozenou generací, která se šprajcla, že nepřijede, jelikož nebyla pozvána. A zdůraznila bych, že jmenovky u oběda nebudou. Nevěřili byste totiž, jak se bystří, vysokoškolsky vzdělaní jedinci rychle promění v naprosto zmatenou a nepraktickou bandičku, která neví, jak se sedá ke stolu, pokud jim umožníte vybrat si židli. To jsou ale jen drobnosti. Pravdou je, že jsme byli tak moc spokojeni, že jsme dalších pár dní nebyli doma schopni mluvit o ničem jiném. Usmívám se i teď.

Několik lidí, které to také brzy čeká, mi říkalo, že se máme, že jsme si to mohli uspořádat po svém, že oni by také rádi, ovšem jejich rodina by to nedovolila. Co na to říct? Máme, to je pravda. Na druhou stranu nechápu, proč podřizovat organizaci VAŠÍ svatby kdekomu, kdo do toho krafe. Aby se mohl ohánět, kolik VÁS to stálo peněz? Aby se mohl vytahovat VAŠIMI svatebními fotkami? A neměli byste se jimi spíš chtít vytahovat vy?

S jednou takovou vytahovací se pro dnešek loučí Vaše Treize alias Tereza Sebesta, dříve Varona.