Šumperk zase po roce

Výletu do Šumperka předcházel velice náročný týden ve společnosti Alisy z Ukrajiny, kterážto mě přijela navštívit. Plán zněl: od pondělka do pátku užívat Prahu, v pátek večer se přesunout do Šumperka, v sobotu se zúčastnit seminářů, z nichž měla jeden odučit sama Alisa, večer charitativní hafla, pořádaná děvčaty z Angel's Tribe , v neděli poslední seminář a hurá domů. Já do Prahy, Alisa do Kyjeva. Jasné jak facka.

To, jak se žije ve společnosti tribalové hvězdy Východu, je na jiné vyprávění. Pro naše účely dnes postačí informace, že jsme v podstatě bez ustání trénovaly. Cokoliv. Ať už to byla Datura online, jóga, pilates či klasický ATS trénink v sále, vsjo ravno, hlavně pokud to trvalo tři hodiny a více. V pátek jsem byla již notně bolavá a těšila jsem se, jak usnu ve vlaku. Těsně před odchodem na nádraží mi ovšem zavrněl mobil s nabídkou last minute vystoupení v hospodě, na což já (bohužel) slyším. I odložila jsem sbalený kufr, posadila Alisu na vlak a sama jsem se odebrala křepčit na Malou Stranu.

Když jsem pak vstávala v sobotu o páté ranní, abych dojela do Šumperka včas, měla jsem pocit, že jsem poslední zbytky energie zapomněla v krčmě. Jediné, co jsem zvládla bez kňučení, bylo udržovat konverzaci s kolegyní Bárou za jízdy vlakem, ale nesměla jsem se u toho vrtět. Vrtění bolelo.

Ožila jsem po cestě z nádraží do tělocvičny na Komíně, protože jsem si okamžitě vzpomněla na veselé příhody z loňska. Nakonec mě ani ty semináře nezabily. S Alisou jsme dvě hodiny zuřivě drilovaly, ale jelikož jsem přesně to samé dělala celý týden, dalo se to vydržet. Dialekty s Petrou byly zajímavé, a jakkoliv je nehodlám tahat do Isizwany, ráda jsem se poučila. Hned mi pak na hafle bylo jasnější, co že to v Angel's používají za řeč. (Schválně kolik lidí tuší, o čem mluvím...)

V přestávkách mezi semináři jsem hekticky trénovala trio Slavic Tribe s Alisou a naší společnou kamarádkou Nataly. Ano, bylo to přesně to trio, které se nám onehdá v Prešově ne tak úplně povedlo, abych tak řekla. Čím víc jsme to opakovaly, tím větší na mě lezly nervy. Když jsem toho pak musela nechat a začít se chystat, padla na mě tréma jako zamlada. Pokud přežiji Slavic Tribe, přežiji úplně, ale úplně všechno, říkala jsem si.

Jako místo konání byl nahlášen podnik s prozaickým názvem Disco 1. Čekala jsem spoustu věcí a všechny byly daleko horší, než se nakonec ukázala býti skutečnost. Pódium i šatna byly obří, zvuk v pohodě a mohly jsme si nakomandovat světla a dým, pokud se nám chtělo. Stejně jako loni byl klub natřískán a atmosféra panovala vřelá.

Přežila jsem Slavic Tribe. Rázem jsem se stala pyšnou, že jsem členem tohoto hurá uskupení. Se vší skromností totiž mohu říct, že se nám to tentokrát povedlo. Když jsme dotančily, spadl mi ze srdce balvan. Dost mě to vyčerpalo, ale pořád ještě jsem se dokázala hecnout a užít si jak sólové vystoupení, tak Isizwanu s hostující Alisou. Pro jednou jsem měla hezký pocit ze všeho, co jsem ten večer odtančila, což rozhodně nebývá pravidlem.

Proč ji nevzít do party, když jí to na tréninku tak pěkně šlo. Isizwana feat. Alisa Gurova.
(Půjčeno od Amapoly)

Bohužel jsem se nemohla podívat na všechno, ale z toho, co jsem stihla, nebylo nic, co by se mi nelíbilo. Show, ač dlouhá, byla kvalitní a hlavně různorodá, pročež nikdo nemohl propadnout pocitu, že po třetím čísle vlastně už všechno viděl. Hafla v Šumperku tak dle mého názoru strčila do kapsy spoustu velkých festivalových gala, na kterých se tři hodiny díváte na jednu a tu samou věc, a je to při vší úctě zoufalá nuda. Holkám tleskám za to, že se této situaci dokázaly vyhnout, protože to evidentně hned tak někdo neumí.

Neoficiální část večera, kdy všechny tanečnice po skončení programu zběsile trsaly, jak se jim zrovna líbilo, byla boží. Sama jsem hopsala, dokud jsem nepropotila ATS kostým durch, čímž jsem se připravila o poslední zbytek energie, a byla jsem velice vděčná, že se moje jógamatka a spacák nachází nedaleko. Když se se mnou po čtvrté ranní přišly rozloučit Alisa s Nataly, málem se jim nepodařilo probrat mě z kómatu.

V neděli dopoledne se konal poslední seminář víkendu, ATS sólo s Afsanou. Jakkoliv jsem se na něj těšila, bylo toho už na mě moc. V podstatě jsem se výukou jen tak propotácela. Po příjezdu do Prahy jsem si musela neprodleně lehnout. Po kouskách dospávám dodnes.

Co říci závěrem... Jsem ráda, že jsem stále naživu, protože jsem se vážně vysosala. Prostě radost až na kost (a tak se mi to líbí). Gratuluji Angel's holkám k dokonale zvládnuté akci. Takové by se snesly častěji. Děkuji všem svým spolutanečnicím (především A., B. a N.) za zážitky na pódiu i mimo něj. A všem starým známým od Angels, z Hurriye, Amapoly, Black Silver a Bellatrix posílám pusu. Tak zase někdy někde a doufejme, že brzy.

A zde se můžete podívat, že jsem se při tanci opravdu dobře bavila.