Srandy s make-upem

Když jsme dostávaly poslední brífink před prvním vystoupením s Matahari Group, bylo nám řečeno, že se budeme líčit (jasně), lakovat si nehty, a to i ty na nohou (aby ne), a že si budeme lepit řasy (COŽE?!!).
Samozřejmě jsem nějaké to povědomí o scénickém líčení měla, ale ukázalo se spíše nedostačujícím. Na divadelních prknech jsem nestála od svých osmi let (a přiznejme to, na osmiletém dítěti se vizážistka nevyblbne, vždycky jsem dostala vrstvu tělky a bylo hotovo) a na koncerty s kapelou jsem se líčila normálně, spíš méně než více, abych si nezapatlala saxofon, tudíž jsem se velmi divila, když jsem se dozvěděla, jak se líčí tanečnice.
První boj s make-upem byl tristní. Čím déle jsem se snažila, tím hůře to vypadalo, až si mě musely vzít do péče kolegyně, přičemž jsem musela hodně bojovat, abych nepropadla hysterii při lepení řas. Teď už se ale nebojím. Podařilo se mi sesbírat několik poznatků, které mi pomohly vypěstovat si ke scénickému líčení zdravý vztah. Ostřílené pódiové harcovnici asi nebudou k ničemu, ale třeba pomůžou těm, co také tápou.

Poznámka: jsem ten typ, co si celý život vystačí s pudrem, linkami a řasenkou. Co je pro mě objevem, může být pro někoho denní rutina. To je prostě fakt.

  1. Make-up
    Make-up je fuj. Nikdy mi nepřipadal přirozený, nenosila jsem ho ani jsem to do budoucna neplánovala, a teď je najednou povinný. Nevadí! Používám mejkapokrém Peau parfaite 6 in 1 z dílny Yves Rocher. Chová se jako krém, je příjemný a nezasychá, ale zároveň kryje a vyrovnává. Pro mé účely skvělá věc.

  2. Rtěnka
    Také nepoužívám pravidelně, i když čas od času se jí nebráním. Nicméně v tom nevidím příliš smysl, když vím, že do hodiny zmizí. Na vystoupení jsem si kdysi náhodně pořídila jednu, kterou pro Rimmel navrhla Kate Moss. Neměla jsem tehdy žádná očekávání, ale musím uznat, že Kate ví, co dělá. Drží to a nepustí a zůstane to, kde má, celý večer, dokud se to neodlíčí.

  3. Stíny
    Když už na to přijde, mám ráda velmi tmavé líčení očí. Jakž takž jsem se ho naučila vytvořit s normálními stíny, ovšem půlka mi při tom vždy popadala na tváře a mohla jsem začít zase od začátku. A ani nemluvím o tom, co se stalo, když jsem se zapomněla a sáhla si na oko. Vyřešili mi to v Maybelline gelovými stíny Color Tatoo 24hr. Ty přežijí jakékoliv mrkání, rovnání čoček či náhodné dotyky. Ještě jsem se nezkoušela při tanci rozplakat, ale moc bych se nedivila, kdyby vydržely i to.

  4. Řasy
    K těm mám jen jednu věc. Je potřeba se nebát a směle se pustit do lepení, když se musí. Bývala jsem odkázána na zkušenější, až jsem jednou šla na sólové vystoupení, a tam už nikdo známý, koho bych se neostýchala požádat, nebyl. Trvalo to asi minutu a vyšlo to na první dobrou. A když se taková věc podaří mně, podaří se všem. Vypadá to dobře a je to snadné. Byla by škoda se o ten efekt dobrovolně připravit, ne?