Sláva, nazdar!

Jako každý si i já ke konci roku ráda zabilancuji, ovšem byla jsem mezi svátky nějak oslabená na duchu (ach, ty vánoční večírky!) a nezadařilo se. Napravím to tedy teď, ať v tom mám pořádek, jak na novej, tak po celej, víte co.

Takže. Cestovala jsem jak utržená ze řetězu, a to primárně za tancem. Vystoupení jsem měla ve všech zemích Visegrádské skupiny, hned vedle v Rakousku a úplně na druhé straně na Ukrajině. Díky svým známostem "přes tribal" jsem si přestala hledat výmluvy a začala se po letech opět aktivně věnovat ruštině. Zajímavé semináře mi konečně daly impuls k tomu, abych jela navštívit své kamarády v Paříži. Díky tomu všemu jsem autorem řady vtipných a často zdeformovaných lomofotek, které dokonce padly do oka bystrým lidem z Lomography, just sayin'. V loňském roce také proběhla první vystoupení naší ATS skupiny, na což jsem obzvláště pyšná. Isizwanu jsme dokonce dvakrát vyvenčily i za hranicemi.

V druhé polovině roku došlo pak ke dvěma zásadním věcem. Zaprvé jsem si vyzkoušela (a dál a dál dělala) busking, což mi trochu přeházelo hodnoty ohledně provozování umění. A zadruhé jsem dostala možnost zatančit si v hospodě. Jak v decentní restauraci, tak ve středověce laděné knajpě, kde lidi mlátí do stolu, že ani neslyšíte, na co tančíte. Ulici i krčmu považuji za jednu z nejlepších zkušeností na světě. Aspoň pro mě tedy.

S takovým rokem člověk prostě nemůže být nespokojený. Na ten přicházející nemám vysoké nároky. Těším se na teplo, až zase budu moct chodit ven s kloboukem, na dubnový výlet na Ukrajinu, kde jsem na svůj vkus strávila loni jen proklatě málo času, a také na velkolepý víkend v Londýně, kde se mi podařilo urvat místo na intenzivce s RB a ML. Co přijde dál, to se uvidí.

Takže na zdraví a nechť se 2016 vydaří!

P.S. Hned první lednové pondělí budu dělat kulturní vsuvku v Klubu cestovatlů. Klidně mi přijďte zamávat.