Prokrastinační týden

Zítra mě čeká lektorská zkouška. Úplně první zkouška od roku 2006, kdy jsem seděla v lavici základní školy na jednom pařížském předměstí a měla dokázat státu, že jsem jazykově způsobilá. Tenkrát to klaplo, ale od té doby uplynulo již hóóóóódně vody a já mám takové podezření, že jsem vyšla ze cviku. Zřejmě asi budu obětí té moderní doby, ale tak nějak jsem ztratila schopnost se učit. Jak vypadal týden před zkouškou?

D-6: Zpracovávám si otázky. Na jeden den práce až až, odpoledne trávím hrou na činelky.
D-5: Otázky jsou vypracované, zasloužím si oddych. Celý den hraji na činelky.
D-4: Vymýšlím novou choreografii. Rozečítám velmi poutavou knihu.
D-3: Začínám docházet do ranních hodin jógy. Změnu režimu vyrovnávám večerním hraním sudoku, poté pokračuji v četbě poutavé knihy.
D-2: Jdu na pravidelnou hodinu tribalu, večer háčkuji tlumiče na činelky.
D-1: Vstávám v šest ráno a hodinu si opakuji připravenou taneční kombinaci. Vytahuji tahák s baletními pozicemi, stahuje se mi žaludek a v duchu začínám bezděčně vzývat kdejaká božstva.

D-day, jak si ho představuji: dnes večer budu horečnatě drtit baletní pozice a všechno ostatní. Spát nebudu, to je bez debat. V pět ráno opět vytáhnu tahák s baletními pozicemi. Vzývat božstva a nadávat budu jedním dechem a nahlas. Třicet minut písemného testu uteče jako nic a já posléze usnu na podložce na jógu, kde budu ležet v kómatu, dokud na mě nepřijde řada na ústní zkoušku. Pak budu rozespalá jakože učit a pak se odplazím domů a umřu tam, ať už certifikovaná nebo ne.

Kdybyste za mě zítra ztratili přejícnou myšlenku, budu jen ráda. Nezbývá mi už moc věcí, na které se budu moct spolehnout. Zkouškám třikrát sláva.