Poslední mejdan roku

Pro většinu proběhl včera, pro mě se konal minulou sobotu. Namísto poklidného rozdýchávání vánočních opulentních žranic jsem naskočila do auta, nabrala Sáru z Black Silver Tribe a spolu jsme vyrazily směr Teplice, kde se konala takzvaná Tradiční povánoční předsilvestrovská tribalová veselice. Moc jsem se na tu akci těšila z prostého důvodu. Můj rodný Most se nachází jen nějakých dvacet kilometrů od Teplic, bylo to tedy poprvé, co jsem vystupovala na své rodné hroudě. Víceméně. 

Dorazily jsme s relativním předstihem, a to i přes mé již tradiční bloudění kolem finální destinace. Akce se konala v teplickém Jazz clubu, jež se nachází přímo v centru města, a to v honosné budově tamního muzea. Chvíli jsme běhaly kolem, jelikož se do klubu leze postranním vchodem, který není vidět, a měla jsem tak možnost si trochu prohlédnout vánočně nasvícené náměstí. Nic naplat, lázeňské peníze se poznají na první pohled. Skoro se až věřit nechce, že pár kilometrů od téhle nádhery najdete tu naši pánev severočeskou, hnědouhelnou. No nic. 

Zprvu jsem se zaradovala, protože jsme po příchodu vyfasovaly prázdnou šatnu v místech, kde nebyla jinak ani noha. Nebyla, pravda, veliká, ale bylo v ní zrcadlo a pro dva lidi byla více než dostačující. Vybalila jsem všechny krámy, roztáhla se po celém prostoru, a jaké to pak bylo překvápko, když v zápětí dorazily tři další taneční skupiny. Ve výsledku to bylo tedy trošku spartánské, ale zábavné. Za dobré znamení považuji, že jsem si v tom chumlu lidí při líčení nevypíchla ani jedno oko. 

Tančení pak bylo příjemné a neformální. Bylo vidět, že všechny zúčastněné (kromě mě teda) nejsou na této akci prvně, a vědí, co čekat, respektive jak moc si to můžou užít. Měla jsem vystupovat až skoro na konci, seděla jsem tedy vedle pódia a fotila na Sardinku, přičemž, a to přiznávám, se o mě trochu pokoušely nervy, jelikož jsem to své veledílo dokončila asi tři dny před vystoupením. Tréma mě ale pustila rychle. Přišlo mi, že mi publikum myšlenkově fandí, protože atmosféra byla během mého tance mimořádně příjemná. Jen houšť prosím. 

Po skončení jsme se šly rychle hodit do civilu, jelikož nás čekal ještě výlet do Prahy, leč nechaly jsme ještě chytit do ATS pasti a na pár písniček jsme si s místníma holkama trsly. Většinou se do post-haflových ATS radovánek nadšeně vrhám, ale dál než do chorusu si netroufám. Tentokrát jsem se však pochlapila, vedla dokonce několikrát a otevřelo mi to úplně nové dimenze. Přesně proto mě to ATS baví, že takovéhle chvíle jsou možné a můžeš si je užít i s někým, koho znáš dvě minuty. Oujé. Špatně se nám odjíždělo s vědomím, že největší zábava pravděpodobně teprve přijde, ale co naděláš. Do Prahy jsme se vrátily spokojené a správně naladěné na všechny večírky příští. Velmi děkuji Stáně a spol. za pozvání a Sáře za společnost při jízdě tam a zpátky. Jet tam sama, asi nebudu mít dostatek disciplíny k návratu. 

Tím pro mě tedy skončil taneční rok 2014. Byl hektický, náročný a velmi uspokojující. V novém roce rovněž zahálet nebudu. Chystám se ho zahájit opět tancem, a to na Novoroční tribal party v kavárně Do Větru příští sobotu. Kdo máš cestu kolem, neostýchej se a přijď. 

P.S. Jestli se povedla fotodokumentace, to se dozvíme příští týden. Vyleze-li z toho něco, samozřejmě se o to podělím.