Petřín

Řídíc se heslem "jak na nový rok, tak po celý rok," stihla jsem v prvním lednovém týdnu odtančit dvě hospody, zaskočit na ranní jógu, najít si nový taneční koníček (bollywoode, kde jsi byl celý můj život?) a v rámci zvyšování duševní úrovně zajít na balet do Národního. A to celé jsem zvládla jen proto, že jsem v prosinci nedělala NIC. Ale vůbec. Jediný, kdo celý měsíc v mém bezprostředním okolí nezahálel, byl aparát. Vybrala jsem tedy pro dnešek pár pohledů, které se mi nikdy neomrzí. Vše je vyfoceno Vilií při psí procházce na Petříně.

Praha mě vizuálně baví již od raného věku a předpokládám, že mě to už nepustí. Je-li mezi vámi ještě někdo takový, račte nahlédnout sem (otevřít v novém okně, jinak to z jakéhosi důvodu nepůjde). Můžete se podívat, co na tom městě vidím přes zkreslující očko svých foťáků.

P.S. Je tam mimo jiné i fotka muzikálních jeptišek, kterak jdou na kšeft, tak se neostýchejte. To přece chtějí vidět všichni.