Ohlédnutí za Tribalem Prague 2015

Už je to pár dnů, co skončil Tribal Prague, a já pořád ještě jedu na vlně. Od začátku do konce jsem se z festivalu prakticky nehnula a tak jsem si to užívala, že trvat to o dva dny déle, asi z toho mám infarkt. 

Festivalový víkend jsem si tentokrát zařídila podle hesla "work hard, play hard." Nebyla jsem schopna vybrat si rozumné množství seminářů, jelikož volit mezi ATS a kořeny tribal fusion za doprovodu živého muzikanta, to věru není lehká věc, šla jsem tedy na všechny. A musím říct, že vítězem pro mne byla Philippa Moirai. Nevím, zda to je způsobeno mým momentálním hladem po ATS, ale na všech jejích hodinách jsem jen bezděčně nasadila výraz šťastného dementa, tančila a nevnímala, jak čas běží. Semináře Elizabeth Strong s Danem Cantrellem měly úplně jinou atmosféru. Byla to radost, zatančit si na Danovu harmoniku, a velmi jsem ocenila jeho vstupy na semináři o muzikalitě pro tanečnice. Hudebník v tanečním sále může ovšem znamenat riziko, že budou vznikat situace typu: "Miláčku, zahraj mi pomalejší baladi... no možná trošku rychlejší než tohle... nenene, zpomal... ten motiv jsi měl držet... no taaak," které mě vždy vyhodily z koncentrace. Dovolím si kacířskou domněnku, že by k ním pravděpodobně nebylo docházelo, kdyby se ono baladi bylo bývalo prodiskutovalo již před workshopem, ale co já vím o jejich procesu. Na druhou stranu to nebyla tak veliká vada na kráse, abych si kvůli ní neužila semináře. Nicméně, ATS rulezzzzz!!! 

Letošní vystoupení mě málem stála život. V pátek jsem byla na programu sama a s Black Silver Tribe, v sobotu pak jako součást projektíku Bohemian United Tribes. Začala jsem sólem v první půlce pátečního večera a poprvé se mi stalo, že by se mi během tance rozeřvalo publikum. Whhoooaaaa, to je věc! Minimálně dalších dvacet minut se mnou nebyla kloudná řeč. Snažila jsem se udržet se při smyslech myšlenkou, že ti, co tam ječí, by mě určitě chválili, i kdybych to sebevíc zmršila, ale všechna snaha přišla vniveč, když za mnou přiběhla o přestávku děvčata z Nakari s upřímnou pochvalou a se sdělením, že v tom publiku řvala také. Kdybyste mi v tu chvíli chtěli sundat úsměv z ksichtíku, tak jedině fackou. Jen co jsem se dala trošku dohromady, šla jsem znovu na pódium s BST. V okamžiku, kdy jsme nastoupily, lidi začali burácet takovým způsobem, že se divím, že nezbourali divadlo. Jestli jsem předtím byla na facku, tak po tomhle zážitku bych jich musela dostat minimálně deset, a bůhví jestli by to k něčemu bylo. Měla jsem pak celonoční dojezd a oči jsem zamhouřila až nad ránem. 

Bohemian United Tribes byl mix Red Rose, Amapoly a naší nedávno zrozené Isizwany. Z geografických důvodů náš trénink probíhal formou intenzivní diskuse na fejsbuku a první (a zároveň poslední) zkoušku v plném počtu jsme si daly před šatnou divadla v době konání první poloviny sobotní show. Stanovily jsme si v dobré víře plán, ovšem ten byl relativně rychle promarněn. To, co následovalo, bylo tedy ATS, jak se sluší a patří, a žádná choreograficky vyladěná podívaná, cha! Jsem se svou ATS premiérou spokojená, byla to sranda. Doufám jen, že pokud můj obličej nějak reflektoval náhlé změny plánu, říkal spíše "jejda" než "tyvoletohletamnemělobejt." 

Mrzí mě, že jsem pro svou zaneprázdněnost v divadle nestihla většinu ostatních vystoupení. Udělala jsem si čas na páteční ultimátní show, která byla skutečně ultimátní. Sice jsem zrovna byla sjetá endorfinem, ale poznám kvalitu, když ji vidím. Klobouk dolů, děvčata a pane. Těším se na DVD, že se budu v klidu budu moct podívat na obě představení. (A na své ksichty v ATS.) 

Inu, abych to shrnula, byla to paráda. A to říkám i po třinácti hodinách seminářů, třech náročných vystoupeních, a deseti hodinách spánku za dva dny. Organizátorkám patří veliké díky, byla to akce, ze které budu dlouho žít. Tak tedy zase napřesrok!

P.S. Vystupovací fotky jsem si vypůjčila ze stránky Tribal Prague, jsou dílem Hany Sládkové. Snad se za to na mě nebude nikdo hněvat