Odpověď (nejen) na otázku, proč je dobré nosit po kapsách ořechy

Z jakéhosi důvodu vzbudila moje poznámka o oříškách v kapse zvědavost několika tanečnic, pokusím se tedy to tajuplné prohlášení trošku objasnit. Nic objevného nečekejte, jen předám dál pár dobrých rad, které jsem sama obdržela.
  Nebudu se do toho pouštět nijak obšírně, my ženy máme většinou problematiku výživy nastudovanou dopodrobna. Nezaškodí ale, když si pro začátek zopakujeme úplný základ, jelikož člověk tančící či jinak sportující by to jídlo neměl brát na lehkou váhu. To jest:

50 – 65% sacharidů, čímž se nemyslí bonbóny a zmrzlina, ale spíše těstoviny, brambory a celozrnné pečivo

12 – 15% bílkovin

20 – 30% tuků, což chápeme spíše jako avokádo a oříšky než jako sádlo

5 porcí ovoce a zeleniny

Dostatek vody   To je tedy vzato hodně zeširoka. Pokud toto aktivní člověk nedodržuje, hrozí mu vyčerpání, chronická únava, úrazy, a to my samozřejmě nemůžeme potřebovat. Na druhou stranu, komu se chce na to stále myslet, porovnávat a propočítávat, žejo... Zde je tedy pár rad, které jsem posbírala během výuky. Nejsou samospasitelné, ale pokud si na ně člověk občas vzpomene, přiblíží svoje jídelní návyky ideálu a nezblázní se z toho.
Nehladovět. Vůbec. Nikdy. Pokud člověk hladoví přes den, dojídá to večer, splácá dohromady vše, co najde, a nějaká rovnováha je v hájíčku.

Jíst před tréninkem. Jakkoliv bych očekávala, že je lepší se hýbat s prázdným žaludkem, opak je pravdou. Je potřeba se na ten pohyb energeticky vybavit, tudíž to chce porci sacharidů, aby to tělo přežilo ve zdraví. Kromě toho hladový tanečník se bude soustředit na jídlo, ne na tanec.

Mít u sebe první pomoc. Tady přicházejí na řadu ty ořechy. Stane-li se, že nám v průběhu aktivity vytráví až moc, nebo klesne-li nám cukr v krvi, nejrychlejší nápravou je hodit do sebe hrst oříšků a sušeného ovoce. Je to rozhodně zdravější než čokoláda a odvede to stejnou, ne-li lepší práci. Funguje to nejen při tréninku, ale i v běžném provozu (mám vyzkoušeno a praktikuji).

Jíst po tréninku. Bílkoviny, abychom potěšili namáhané svaly. Maso, kdo ho jí (já ne), tvaroh, luštěniny, ba dokonce i bulgur, meze se nekladou.

Občas si dát něco ultra nezdravého. Ale fakt jenom občas. Sníží se tím pravděpodobnost výskytu žracího záchvatu ve slabou chvíli.

Nešidit svačinky. Šest menších porcí je lepší než tři větší.

Nemíchat tři M – mouku, maso a mléko. Prý to nedělá tělu úplně dobře.

Poslouchat a RESPEKTOVAT svoje tělo. Vnímat, kdy mám dost, nebo se zbytečně neomezovat. Mám-li hlad, jím. Nemám-li hlad, nejím. Jak jednoduše to zní a jak je to ve skutečnosti težké, že? Nota bene, když nad tím člověk moc hloubá, většinou to překombinuje a začne tloustnout (to už mám také vyzkoušeno).

Být vzorem pro ostatní. Jakožto tanečníkům, tanečním lektorům či osobám jinak veřejně vystupujícím se nám může stát, že se to, co děláme, bude někomu líbit. Uvidí-li nás pak takový člověk tláskat čokoládu a coca-colu, může to začít považovat za správné. A to nechceme.

A ze všeho nejdůležitějsí, nikdy nenadřazovat estetiku nad funkčnost. Aneb žádné tělo není perfektní, tudíž tvrdá, obsesivní omezení v jídle za účelem zhubnutí nám spíše uškodí než pomohou.
  Nevěřím, že po světě chodí někdo, kdo tato moudra ještě neslyšel. Občas ale není od věci si je připomenout, protože prostě není nad to, když to všechno funguje, jak má. Takže doufám, že vás to příliš nezklamalo, a ať slouží!