Od hranic na východ

Ještě jsem se nestačila otřepat ze sportovního výletu na Balkán, a už jsem zase balila kufry. Tentokrát jsem ale do nich místo opalovacího krému, plavek a činek naházela tři kostýmy, tréninkový úbor a zápisníček, do auta jsem kromě zavazadel naložila dvě kolegyně spolutanečnice a svého drahého a vyrazili jsme na Blavu, kde nás čekal víkend na festivalu Tribal Beads ve společnosti April Rose.

Dálnice směrem do Brna je zúžena či uzavřena snad na každém desátém kilometru. Kdybych se bývala neměla nač těšit, byla bych za tím volantem plakala. Naštěstí všechno jednou musí skončit, včetně vražedné cesty na Slovensko, a po pěti hodinách jsme zdárně vyhodili holky na jejich adrese a dojeli do hotelu, aniž bych se po cestě aspoň jednou ztratila.

Ráno jsem si sbalila věci na trénink a vyrazila do studia. No a tehdy jsem se tedy konečně ztratila, jelikož mi unikla informace, že se sál nachází uprostřed rozlehlého tržiště. Nakonec jsem ale zvládla dorazit v minutovém předstihu a vše bylo v pořádku. Výuka byla oba dva dny velmi podobná. Ráno povídání o tvorbě choreografií (mimochodem velmi nakopávací materiál), po obědě pak nácvik na společné vystoupení. Ano, na společné vystoupení s April, heč! V sobotu se pak konal taneční večírek a v neděli závěrečná show, kde se měl výsledek naší snahy předvést světu. 

Sobotní party byla hustá. Proběhla v nejvyšším patře opuštěné industriální budovy, kterýžto prostor byl předělán na coworking space. Bylo to pro mě poprvé, co jsem vystupovala v kanceláři. Ve velmi free, cool a in kanceláři, to každopádně, dokonce i bar tam měli, ale stále to byla kancelář. Tančilo se ve velké zasedačce na řečnickém pódiu. Viděla jsem tam naprosto boží vystoupení holek ze všech koutů kontinentu, od UK po UA. Vystupovala jsem sama i s Isizwanou a bylo to moc fajn, až na to, že jsem v sólu měla utkvělý pocit, že spadnu ze scény. Předpokládám, že můj tanec podle toho taky vypadal. Ohlasy ale byly více než milé a - wait for it - za ATS vystoupení nás přišla pochválit April. A to prosím sama od sebe, nikdo se jí na nic neptal, spíše jsme se skromně držely v uctivé vzdálenosti. Přiznám se, že jsem se málem na místě rozpustila. Na oslavu jsem si dala koktejl roztomilého jména Wet belly a posléze se odebrala na kutě, jelikož barmanovi ujela ruka s rumem.

Nedělní show byla snad ještě lepší. Měla jsem brnění v žaludku, protože sdílet pódium s April Rose, to je něco, o čem bych si ani snít nedovolila. Bylo to v plánu na úplný závěr akce, tudíž jsem mohla své nervy pěkně popustit na pochod, zatímco jsem sledovala program. Když na to pak došlo, myslela jsem chvíli, že se z toho zhroutím, ale nakonec jsem ten nával ustála. A moc jsem si to užila, i když to zřejmě asi nebylo úplně perfektní. April má můj bezmezný obdiv za to, že je schopna během šesti hodin vydupat z dvaceti lidí choreografii, přiměje je hrát na činelky a ještě je dokáže postavit do formací tak, aby se na to dalo koukat. Zřejmě jsme to prožily všechny stejně, protože po show se odehrál kolektivní emocionální výbuch a na afterparty jsme byly všechny rozjařené a naměkko. Skoro bych až řekla dancer's high. Vlastně jsem dodnes ještě neměla stoprocentní útlum.

Abych to tedy shrnula. Bylo to boží, nadupané a velice, velice krátké. . Díky skupině Rustiqua za realizaci tak pěkného nápadu a díky kolegyním z Isizwany za spoluúčast. A také díky svému muži, že to se mnou bez brblání vydržel a že pomohl Shaile s jejími megakufry do třetího patra, abychom tam pak měly nad čím slinit. Klidně bych si to celé dala ještě jednou.