Novoroční tancovačka ve Větru

Čas je neúprosný. Ani jsme se nestihli rozkoukat a další Novoroční hafla pod hlavičkou Tribal Prague je za námi. Jakožto člověk, který už teď ví, co bude dělat letos v září, nejsem popravdě úplným zastáncem hurá akcí, které se vyhlásí čtrnáct dní dopředu, ale jelikož už trochu tuším, jak to chodí, nechala jsem si potenciální víkend volný a číhala jsem. Byla to totiž vítaná příležitost, jak si zatančit ATS a, skrývat to nebudu, pochlubit se pokroky, neboť loni jsme si vystupovat ani netroufly a pouze jsme doprovázely Black Silver Tribe na činelky.

Sešly jsme se v kavárně Do Větru v nevelkém počtu již odpoledne, abychom si pobesedovaly o každodenním tréninku s naší hlavní pančelkou Afsanou, která za námi přijela z Brna. Bylo to fajn. Mám sklony systematicky rozebírat, co se mi honí hlavou, a vždy mě potěší, potkám-li někoho podobně praštěného. Hovořilo se o organizaci času z psychologického, strategického, biologického a jáužnevímjakéhovšeho hlediska, což byla voda na můj mlejn. Sice už mám každodenní tréninkový návyk utvořen a zakořeněn, ale rozhodně není na škodu si poslechnout teorii, jak taková věc vzniká a jak se udržuje v chodu.

Během odpoledne přibylo ještě pár tanečnic do party a po debatě jsme se všechny začaly chystat na tanec. Nebylo nás moc, a přesto se z toho mála vykouzlilo patnáct vystoupení. Před svým sólovým vstupem jsem musela začít usrkávat víno, abych vůbec dokázala vylézt před publikum. Nechápu. Dokážu bez problémů blbnout před plným Václavákem, ale zatančit před dvackou tanečnic, to ne, to se neobejde beze scén. Letos byla tréma umocněna ještě tím, že za á toto mé veledílo ještě nikdy nikdo neviděl a za bé to nebylo standartní, co se muziky a oblečení týče.

Nakonec to nebyla taková hrůza. Záměr mi vyšel, podle bezprostředních reakcí se mi podařilo pár lidí pobavit a video také ukázalo, že jsem se s tím relativně popasovala i přes trému. Dokonce bych vám ho bývala i předvedla, leč chystám se tím ještě vyvést z míry slovenské publikum na PreSHOWském koktejlu, tudíž veřejně ukazovat tuto kravinu budu až koncem února.

Co se týče ATS vystoupení, to vám ukážu moc ráda.

Obě dvě jsme šly na plac už podruhé, byly jsme tím pádem docela v klidu a na výsledek jsem pyšná. Je tam pár improvizačních nedorozumění a několik věcí by se dalo jistě poladit, ale vem to čert. Před rokem jsme ještě seděly v koutě.

Po skončení programu jsem si mohla konečně plně užít společnost přišedších děvčat, pěkně jsme si pokrafaly a večer uzavřely decentně před jedenáctou večerní. Domů jsem se vrátila zdevastovaná, jako kdybych tančila celé odpoledne. (Zřejmě z těch nervů, můj organismus tomu již evidentně odvykl.)

Bylo to hezké, jen mi bylo trochu líto, že nás tam nebylo víc. V porovnání s loňskem byla kavárna poloprázdná, což je škoda. Potenciál to má. Příští rok proto prosím číhejte se mnou.