Něco zážitků z BDE v Praze

Půl roku jsme na to s napětím čekali, a ejhle, než jsme se stačili rozkoukat, už je to za námi. Mluvím samozřejmě o právě proběhlé Bellydance Evolution. Byla jsem na ni dobře připravená, program jsem si naplánovala jako mistr a zažila jsem vše, co jsem zažít potřebovala.

Na semináře jsem se hlásila už někdy kolem Vánoc, takže teď jako bych je našla. Vybrala jsem si dva největší cvoky z celé crew - Daniela Mendese a Sharon Kiharu. Na Daniela jsem čekala již od listopadové Orient Connection. Tehdy jsem se s jeho učebním stylem, který se sestává zároveň ze šaškování a poctivé makačky, setkala poprvé a odcházela jsem nadšená. Danielo nezklamal ani tentokrát, opět jsem ze semináře odcházela vychechtaná a vyhopsaná a se zajímavými technickými tipy k přemýšlení. Nebyla jsem na něm naposledy, o tom žádná. No a na Sharon jsem musela být mezi prvními zapsanými, jelikož ji žeru. Krásně tančí, krásně vypadá a je tak kouzelně švihlá, že mi srdce plesá. (Na krokovou variaci "magic vagina" nezapomenu na věky věků.) Učila drum solo, tudíž jsem byla ve svém živlu. Nejsem si jistá, že bych z hlavy vykřesala víc než půlku, nicméně jsem se naučila nové pěkné akcentové pohyby, a jako bonus mě Sharon při výuce pohladila po tváři, heč!

Jedna malá technická k seminářům. Holky, když lektor chce vyměnit řady, není to proto, aby se vám mohl pokoutně smát, jak vám to jde blbě. Je to od něj vstřícné gesto a chce zajistit, aby všichni aspoň chvíli opravdu dobře viděli. Já miluju svoje klasické místo vepředu vpravo od lektora, které zabírám, kdykoliv mám příležitost, ale když na to přijde, ráda vám ho přenechám. Tak si ho laskavě vezměte a nedělejte kolem toho scénky. Když kvůli vám odejdu dozadu, abyste si to taky mohly užít přímo u zdroje, a vy mě pak vytlačujete na zeď, tak mě to fakt maximálně otráví. Konec hlášení, popojedem.

Překvapivě hodně jsem si užila open stage. Byla to neformální záležitost ve foyer divadla, což bylo ideální pro takové případy, jako úplně první vystoupení skupiny (má Isizwana) nebo sólo, které se dodělalo večer před akcí (ano, moje sólo). Po předpremiéře na Tribalu Prague, kde jsme naši skupinu zastupovaly jen dvě v projektu Bohemian United Tribes, toto byla první příležitost, kdy naše skupina vylezla před lidi v téměř plném počtu. Vystoupení předcházel naprosto boží trénink, tudíž jsem do toho "na ostro" vkládala velké naděje. A za sebe mohu říct, že se zadařilo. Všechno vyšlo podle plánu a zdálo se, že jsme se líbily. Jedna zúčastněná orientální skupina se s námi dokonce potřebovala vyfotit, což bylo velice lichotivé. No a návdavkem jsme si hned udělaly zkušenost s vypnutou hudbou uprostřed vystoupení a ustály jsme to. Byla to pecka a už jsem měla pocit, že moje sólové vystoupení by bývalo nebylo ani potřeba. Ale nakonec jsem si ho užila taky. Bohužel jsem nestihla všechna ostatní vystoupení, ale viděla jsem pár velmi šikovných malých/mladých holek a taky spooooouuuuustu vějířů a křídel. Až mě chytlo podezření, že za naším sukcesem stál fakt, že jsme měly "jen" činelky. Nechť si každý zváží podle svého.

Představení Alenka v říši divů, vrchol celé akce, byl bombastický. Taneční výkony byly perfektní, jeden kostým krásnější než druhý (akorát Alence bych dala hezčí barvu, nemůžu si pomoct) a hudba parádní. Nejsem prvoplánovým fanouškem komerčních počinů, ale umím ocenit skvěle odvedenou práci a Jillině musím přiznat, že je marketingový génius. To představení mělo naprosto všechny atributy úspěšného projektu - mistry oboru, lokální umělce, výpravnou scénu, impozantní soundtrack, spoustu barev, spoustu třpytek a hip hopového králíčka. Doteď jsem nadšená zee sóla Sharon Kihary, které mě dostalo tak, že jsem si musela ještě dnes ráno koupit digitální cédé, abych si mohla tuhle písničku pouštět ve smyčce na plný koule v tramvaji.

Byl to natřískaný a velice zábavný den a půl. Vyřídila jsem si svaly a celé dnešní odpoledne jsem prospala, ale stálo mi to za to. Příště půjdu zas.