Konec semestru tradičně

V minulosti se stalo dobrým zvykem, že jsem příchod letních prázdnin slavila v příjemné společnosti děvčat a dam, se kterými jsem před lety začínala tančit. Měla jsem radost, že si na mě vzpomněly i letos, ač jsem od orientu už nadobro utekla. Na pozvání jsem ihned kývla a nabídla jsem, že přivedu jednu až čtyři ATS kolegyně, na což kývly na oplátku organizující holky. I zrodil se plán.

Vyprosila jsem si, abych pro jednou mohla napřed tančit sama a pak teprve se skupinou.Většinou mi to z jakéhosi důvodu naplánují opačně a já mám pak trabl s ATS megakostýmem, který se narychlo věru špatně svléká, jsou z toho úplně zbytečné stresy a vůbec. Naštěstí mi bylo vyhověno a mohla jsem zůstat po celý večírek v klidu. Jako sólo jsem si švihla Pýchu, ježto jsem tančila v Budapešti, jen tentokrát bez té brutální trémy, která mě tehdy v Maďarsku málem sežrala zevnitř. A bylo to fajn. Oujé, fakt moc fajn. Tak moc, že bych si to dala znovu. Díky, lidé drazí, za tu podporu.

ATS jsme kvůli konfliktnímu datu musely dát v duu. Myslím, že můžu směle mluvit i za kolegyni, když řeknu, že jsme se náležitě vyblbly. Dokonce jsme dostaly i malý bonus v podobě možnosti zatančit si na živý bubnový doprovod. Řekla bych, že darbukám naše činelky docela sedly, a podle všeho si to myslely i bubenice, tudíž to byl zážitek oboustranně příjemný.

Ráda jsem po dlouhé době viděla staré známé tváře a jejich taneční progres. Sice nám mezi těmi plus minus pětadvaceti čísly nezbylo moc času na pokec, i tak to bylo mílé. Děkuji tedy M a M za pozvání, doufám, že jsme vás nezklamaly. A veliké díky MK a KK za fotodokumentaci. Pár obrázků tu s dovolením vystavím. See ya next time!