Jóga a já - certifikovaná

Tak jsem se stala instruktorem power jógy. Ptáte se, jak mě to vůbec napadlo? Inu, láska k pohybu z jedné strany a opravdu nepěkná pracovní krize ze strany druhé mě k tomu začátkem loňské zimy dohnaly. Problém v zaměstnání se od té doby sám vyřešil a láskou k pohybu teď, pravda, těsně po absolvování dvouměsíčního jógového maratonu oplývám trochu méně (samozřejmě dočasně), ale to neznamená, že by kurz nebyl přínosem. Naopak.

Jednalo se o čtyři čtyř- až pětidenní bloky, kde se hojně nejen cvičilo, ale i mluvilo o všech aspektech jógy. Musím říct, že mi kurz dosti rozšířil pohled na věc.

Užila jsem si dvoudenní nalejvárnu anatomie, stejně jako vyčerpávající přednášku o výživě. S chutí jsem si - já, starý cynik - poslechla úvod do indické filozofie a historie jógy. Ani po jednom jsem se nikdy příliš nepídila, stačilo mi, že mi dělá dobře cvičení. Teď cítím, že bych možná časem mohla být i schopna si o tom něco přečíst.

Začaly mě zajímat pránajámické techniky, kterým jsem dřív moc nedávala. Vzala jsem je na milost v den, kdy po čtyřech hodinách spánku bylo tělo bylo polomrtvé a hlava nevěděla, čí je, a kdy mě malá chvíle praktikování dechu kapalabhati probrala na zbytek dne, jako kdybych si pospala svých devět deset hodin.

Stejně tak jsem relativně rychle začala oceňovat relaxaci, kterou nám jóga nabízí, protože cvičit dvě tři hodiny denně je masakr, zvlášť pokud člověk nemá soudnost a je mu zatěžko na ty dva měsíce přestat tančit. To se pak relaxuje samo.

Přijala jsem fakt, že existují jógové očistné techniky. Do některých mě nikdo nikdy nepřemluví (polykání hadru a blití na povel si s dovolením odpustím), k některým jsem svolnější. Už jsem si pořídila konvičku a experimentuji na sobě s technikou džala néti neboli výplachem nosu, jelikož nám to pan učitel tak vybásnil, že mi zvědavost prostě nedala. Zatím dobrý. Lépe se mi dýchá a ožila mi chuť.

Vyzkoušela jsem si hot jógu, na kterou jsem vždy nahlížela skepticky, a popravdě na ni po zkušenosti nehodlám měnit názor. Zaujala mě naopak jin jóga. Ač jsem měla pocit, že jsme nic nedělali, zamávalo mi to tělem jako nic jiného.

No a v neposlední řadě už jsem během výuky začala učit. Trénovali jsme to od samého počátku tak poctivě, že jsem si nakonec troufla na svou první lekci již po prvním odborném víkendu. Prošlo mi to. Pak přišla druhá. Pak začaly chodit další. Pak jsem si otevřela jógový kroužek u nás v kanclíku, kde s kolegy trénujeme dvakrát týdně. Kdyby se jakýkoliv z mých laskavých čtenářů chtěl přijít zapojit, v srpnu budu k zastižení ve Světě pod Palmovkou. Kde budu k zastižení v září, je překvapení, které brzy vyplyne na povrch. Každopádně powerjóga jede a já s ní! Je to pro mě nový začátek a jsem zvědavá, kam mě tato cesta povede. Těším se. Budu ráda, když se ke mně kdokoliv z vás připojí.

Rozloučím se dnes videem, respektive sestříhanými scénami, které jsem omylem natočila při plnění jednoho z úkolů nezbytných pro získání certifikátu. Dobře se bavte.