Jezerní běh a toulky pražské

Jezerní běh je běžecký závod a pochod, který se koná vždy v červnu v okolí Mostu a jehož cílem je ukázat veřejnosti, že tamní krajina není tak strašná, jak se říká, a že i hnědouhelné povrchové doly mohou mít něco do sebe. Já sama se účastním pochodu poctivě od prvního ročníku. Je mi to totiž blízké. Jakožto dcera Mostu jsem si prošla všemi stádii nenávisti a averze vůči svému rodnému městu, abych si nakonec po letech uvědomila, že to tam mám vlastně docela ráda. I když je to hnusný. 

A teď proč o tom píšu. Trasa Jezerního běhu vede pokaždé jinudy, ale vždy se chodí těžební oblastí a rekultivovanou krajinou. Člověk se tak dostane na místa, kam by se normálně nedostal, protože se tam nesmí (a protože ho ani ve snu nenapadne se poflakovat kolem dolů). Je to překvapivě silný zážitek. Chvílemi jdete pralesem, pak zelenou loukou, po nezvykle tvarovaných a podezřele pravidelných kopečcích, kolem spousty jezírek, až dojdete k obří jámě, ve které parkuje mimozemská mašina, která neúnavně a za velkého hluku fluše uhlí na běžící pás. Nevzít si na takovou nádheru Holgu, hamba by mě fackovala. 

Trvalo mi asi měsíc a půl, než jsem nechala vyvolat film, což ale neznamená, že jsem nebyla zvědavá. Holga není moc stavěná na krajinky, neměla jsem tudíž jistotu, jestli z toho vůbec něco vyleze. Vylezlo. Rozhodně z těch fotek nepoznáte, kde jsem byla, a ani jak to tam vypadalo. Uvidíte ale, že jsem se naučila tvořit sto let staré obrázky - což já osobně považuji za dobrou a vzácnou dovednost. Všechny do jedné jsou světlejší, což znamená, že budu muset ještě pořádně vychytat, kdy je ještě sluníčko a kdy už je to mráček. Jinak jsem samozřejmě ráda, že vůbec nějaké fotky mám. Posuďte sami, jak jsou legrační.

Druhou lomografickou zkušenost ze začátku léta jsem získala za běžného provozu zde v Praze. To jsme si tuhle vyrazili s panem lomography ambassadorem, abychom si nad žejdlíkem sdělili, co je nového, no a jak jsme se tak pořád motali kolem tématu, nechala jsem se strhnout a najednou byly dvě třetiny filmu pryč, ani nevím jak. Zbylá tři políčka jsem si schovala na procházku na Vítkově. Na to, že to byl velmi neambiciózní film, z toho vylezly docela pěkné věci. Učinila jsem tak zajímavý poznatek, že čím míň nad tím člověk hloubá, tím je pravděpodobnější, že se to vydaří. Na pochodu jsem kombinovala a kombinovala a mám z toho světlé fotky někdy z roku 1910. Nad pivem toho moc nevymyslím, tak se o to ani nepokouším a cvakám, no a výsledkem jsou ultra boží hipster fota. A schválně, kdo pozná, co je na předposledním obrázku.

Na srpen jsem se vybavila velkým množstvím munice, takže další várka na sebe nenechá dlouho čekat. Začíná mě to podezřele hodně bavit.

P.S. Zaujal-li někoho Jezerní běh, nechť se mrkne semhle a na příští ročník ať se třeba přidá. Stojí to za to.
Jezerní běh oficiální Jezerní běh fejsbuk