Jak jsme tančily pro Indii

Ani jsem se nenadála a první ze série jarních vystoupení je za mnou. Dělaly jsme charitu na výstavbu školy v Indii a byl to večírek veskrze úspěšný.

Celá ta sláva se konala stylově ve vegetariánsko-indické restauraci Ananta na Smíchově. To místo mě potěšilo hned dvakrát. Jednak indickou kuchyni, tu já můžu, a jednak jsem měla radost, že si tam na nic nehrají. Je to příjemný, nepřeplácaný a nepředražený rodinný podnik, který je evidentně opečovávaný s láskou, obsluha je velice milá, a vůbec o nás bylo prvotřídně postaráno. Sama jsem tam byla poprvé, ale tuším, že to je docela populární místo. Velmi záhy po mém příchodu, to jest hodinu před začátkem večírku, se celá restaurace zaplnila a lidé si stěží měli kam sednout.

Byla jsem v programu hned na druhém místě, takže to bylo za mnou, ještě než jsem se stačila jakkoliv vystresovat. Naopak, tančilo se mi velice dobře. Buď to bylo publikem, nebo tlumeným světlem, nebo tím, že jsem měla dost místa a nemusela se obávat, že někomu upadnu do drinku. Ať tak, či tak, udělalo mi to s psychikou divy a tréma neproběhla skoro žádná. Improvizované pódium bylo průchozí a také mi trvalo dost dlouho, než jsem se uvedla do původního civilního stavu, tudíž jsem moc dalších vstupů neviděla. Soudíc podle potlesku ale mohu říci, že se publikum dobře bavilo. Já jsem jako divák stihla akorát dva bollywoody, moji první paní učitelku Marcelku a Joannku, co zřejmě nemá kosti v těle a umí neskutečné věci se šavlí. Při jejich vystoupení jsem se zvládla najíst a dát si svou nezbytnou skleničku vína na uklidněnou, bez níž by večer prostě nebyl kompletní. Stihla jsem si i poklábosit s holkama a po skončení jsem odcházela ve velmi povznesené náladě. 

Tímto velmi děkuji Monice, která to celé dala dohromady, že mě pozvala, bylo to strašně fajn. Málokdy se povede uskutečnit takto stresuprostá akce. Co se mých sobeckých pohnutek týče, všechno se zdařilo. Pokřtila jsem nový kostým, vyvolala jsem s ním vlnu závisti a otestovala jsem si repertoár na Tribal Prague (je to dobrý, tleskaj‘!). V neposlední řadě musím zmínit, že se na školu vybralo pěkných 2300 korun českých. A to je to, oč tu běží.

A teď teda ten kostým. Ten je, co? Ten bude tančit, dokud se nerozpadne!