Jak jsem objevovala zapomenuté dovednosti

Byla jsem tak rozeběhnutá, že jsem si už ani představit nedokázala, jaké to je, když si jen tak sednu. Tím sednutím samozřejmě myslím odpočinek v klidu a s rozmyslem, ne že člověk někam upadne únavou, po náročném dni neschopen pohybu. To byl můj denní chléb. Pak ale najednou tělo vydalo stopku a já proseděla celý týden. A musím uznat, že nedělat nic je teda taky dobrý.

To nic je samozřejmě relativní. Dělala jsem toho dost, ale pohyby byly úsporné a námaha žádná. Tak kupříkladu jsem si kromě jiného vzpomněla, že jsem kdysi bývala docela zručné dítě. Háčkování, paličkování, pletení, na to mě do jedenáctého roku života užilo. Úderem dvanáctých narozenin jsem začala mít starosti jiného charakteru a ruční práce jsem odsunula do pozadí. Teď jsem si ovšem řekla, co bych si neotestovala onu zručnost po dvou uplynulých dekádách?

Navštívila jsem tedy korálkárnu na JZP, zírala tam na to jak na zjevení a po půl hodině tápání po prodejně jsem vítězoslavně odcházela s taškou plnou blbinek. Doma jsem vybalila perličky, vyhrabala jehlu a nit, zkonfiskovala jedny pánské džíny, původně určené pro charitu, a pustila jsem se do našívání.

Po několika dnech padla za vlast jedna celá nohavice. Na ukazováčcích se mi objevily vyšívací mozůlky. Ač jsem tomu nedávala moc šancí, cokoliv jsem vyrobila, zatím stále drží pohromadě. Drobné nepravidelnosti jsou patrné, ale místo aby mi to jako normálně vadilo, přijde mi to roztomilé. Stejně jako představa sama sebe, jak sedím a mírumilovně cosi vyšívám. To je prostě roztomilost sama, až mi z toho cukají koutky. Dokáži si ale představit, že brzy ty moje boží nápady odnese i druhá nohavice, jen si napřed budu muset obstarat černou nit, protože jsem zlikvidovala veškeré zásoby. Co pak se všemi těmi vyšitými korálkovými kolečky udělám, to si ještě rozmyslím. 

Na druhou stranu musím říct, že jsem moc ráda, že odpočívací týden uplynul a já už nemusím JENOM našívat korálky. Ještě jeden takový týden a začala bych si kousat nehty. Včera jsem si naštěstí opět pořídila lehkou svalovou únavu na contemporary semináři a jsem tedy dnes tomu sezení nakloněna, ale co je moc, to je moc. Jak to, vy holky, co provozujete seriózní výrobu, vlastně děláte, že u toho vydržíte sedět?