Jak jsem nebyla na Let's dance

Co jsem začala taneční rozum brát, nevynechala jsem jediný Let's dance. I má láska k tribalu se vyvinula právě tam - to když jsem tam jako úplný elév potkala Illana Riviera. Proto me samotnou trošku překvapuje, že mě letos vábení festivalu minulo. Zatancovala jsem si na open stage, to ano, ale nevím, zda se dá půlhodinka koukání a tři minuty na place klasifikovat jako účast na čemkoliv. Částečně za to může Tribal Umrah, který nasadil laťku nepěkně vysoko, ale pravdou je, že teď nějak nemám na tyhlety orientální festivaly náladu. Kdybych mohla, vrátím Umrah, ale zbytek mě kdoví proč netáhne. Vyhlašuji tedy na srpen taneční pauzu. A čímpak že si ukrátím dlouhou chvíli? Nudit se nebudu, hele:

  1. Přestěhuju se do vlastního, prosím. Jelikož je nákup právě teď v procesu, považuju to za největší výzvu tohoto léta.

  2. Budu cvičit jógu. Hodně, víc, nejvíc!

  3. Pojedu na dovolenou k našim severním sousedům a budu se tam jenom válet u morze a pít mocne piwo.

  4. Budu si hrát s Holgou. Mám pět filmů v kapse a nebojím se je použít.

Začátkem září mě pak čeká první sólové vystoupení za hranicemi (Slovensko do toho nepočítám, to by pak mohl říct každej), takže je potřeba si odpočinout, ať jsem fit a napřijedu tam holkám s protáhlým ksichtem. Mezitím mi dovolte vás zahrnovat svými analogovými pokusy a omyly a dalšími srandičkami, co mě na té cestě létem cvrnknou do nosu. Prázdninám třiktrát sláva!