Já a jóga - dílčí rekapitulace

To, že je jóga zdraví prospěšná, jsem věděla dávno, nicméně jsem se jí nijak systematicky nevěnovala. Jógové rozcvičky, sem tam nějaká hodina, ale žádný řád to nemělo. Přes léto jsem ale na sobě provedla takový malý pokus. Dost jsem zvolnila s tancem a místo něj jsem hojně cvičila jógu. Do studia jsem docházela dva- až pětkrát do týdne (spíše více než méně), chodila jsem k rozličným instruktorům v různé hodiny, a když jsem nebyla v Praze, poctivě jsem cvičila podle videí na stránkách studia. Konec prázdnin je tu a přišlo s ním završení mého jógového čtvrtletí, je tedy načase udělat rekapitulaci.
  Co mi jóga dala? 

Vitalitu. Je to zvláštní, ale dřete-li se čtyřikrát do týdne na powerjóze, bude vám hej. Občas se nějaký ten svalík ozve, ale toho si člověk pod přívalem té energie ani nevšimne. 

Porozumění vlastnímu tělu. Jsem produkt moderní doby a kolikrát bych byla ochotna jít přes svou vlastní mrtvolu. Díky józe na sebe dávám větší pozor. 

Řád v jídle. Jistě je to spojeno s bodem dva. Někdy po měsíci častého cvičení jsem se začala daleko víc zamýšlet nad tím, co a kdy jím. 

Klid. Za celé léto se mi nepodařilo se kvalitně vystresovat, a že jsem v práci měla podnětů habaděj. 

Sílu. Poznám to třeba tak, že se udržím na rukou. Nebo na hlavě. Nebo že už v pozici vysokého mostu nedělám ksichty. 

Rozsahy. Ještě to není, kde bych to chtěla mít, ale co můžu chtít za tři měsíce. Nicméně na sobě vidím nepopiratelný pokrok. Pozice, které byly ještě nedávno nemožné, se stávají možnými, a pozice, které už možné tak nějak byly, začínají vypadat k světu. 

Postoj. Prostě jsem se bezděčně narovnala. 

Naději. To jsou ty chvíle, když vidíte, že ta šedesátnice vedle vás dělá ukázkový provaz s rukama nad hlavou. Hned je ta vize budoucnosti růžovější. 

Nové možnosti pohybu. Jsou pózy a úhly, které vás při studiu tance nenapadnou, a pak si zkusíte pár ásan, a ejhle, je to tam. 

Rovnováhu. Bodejť.      A co mi naopak vzala? 

Iluze. Žila jsem v domnění, že jsem relativně ve formě. Nejsem. Dávám si pár let, než skutečně budu. 

Tuk na břiše. Jen co jsem se smířila s tím, že se ho nikdy nezbavím, jelikož jsem takhle stavěná, začal odcházet. Ne tedy úplně, to se asi nestane, ale citelně. 

Každodenní chuť na čokoládu. A to vám tedy vysvětlit nedovedu. Prostě se to stalo. 

Bolest v pravém hamstringu. Po roce od úrazu se mi podařilo ho rozhýbat dostatečně, aby mě v předklonu nebolel.    A k tomu všemu nemám pocit, že by se ze mě stal meditující hipík, což beru jako body navíc.  

  Nicméně. Ať jsem přemýšlela, jak jsem mohla, nenašla jsem nic, co by mluvilo v neprospěch jógy, tudíž jsem si prodloužila členství na celý příští rok. Díky ní totiž zvládám stěhování s úsměvem, do provazu mi zbývá patnáct čísel a připadám si docela neporazitelná. Vlastně mi nikdy asi nebylo lépe fyzicky i psychicky. Je tu někdo, kdo by měl jinou zkušenost?