Dvojitá oslava příchodu léta

To se mi to zase jednou tak pěkně sešlo. Tribal hafla v pátek a Matahari akce v sobotu. Malé versus pompézní. Sólo versus skupinovka. DYI versus ofiko. Spousta kovu versus spousta třpytek. Za jeden víkend jsem to stihla všechno.

Na páteční haflu jsem šla rovnou z práce. Poprvé jsem si zkusila ten pocit, jaké to je, když si člověk lepí řasy u zrcadla na korporátním WC. Co vám budu povídat, divné to bylo. Každopádně jsem pak byla ráda, že jsem si to takhle vymyslela, protože kavárna byla relativně malá a určitě bych minimálně přišla o oko, kdybych se o to pokoušela až tam. Po sedmé hodině se začalo tančit. Akci pořádaly dámy z Tribal Prague především pro sebe a své studentky a pak taky pro ty, komu se zrovna chtělo tančit na veřejnosti. Byla to tedy taková komorní a přátelská záležitost, kde tanečnice tančí pro další tanečnice a obecenstvo zvenčí je spíše bonus. Proto dodnes nechápu, proč mě stihla tak zoufalá a paralyzující tréma, jelikož jsem k tomu neměla jediný rozumný důvod. Nezhroutila jsem se sice na jevišti, to zase ne, ale zároveň vím, že to umím i jinak a lépe. No nic. Moc jsem si užila závěrečnou ATS session, ačkoliv jsem si troufla pouze do chorusu, a za úplně nejlepší moment večera považuji seanci nad spoustou rosé s Bětkou. Tak. (To, že jsem byla schopna druhý den brzy vstát a v půl desáté začít cvičit powerjógu, svědčí o nezměrné kvalitě výše zmíněného rosé.)

Sobota byla podle očekávání úplně jinačí. Tančilo se pod záštitou Centra tance, hemžilo se to hvězdami včetně jedné zahraniční a oficiálně se slavil vznik české odnože Kazafy Troupe International. Já jsem tančila jednou s Matahari a jednou jako tribalová studentka. Celý příděl trémy na víkend jsem zřejmě vypotřebovala už v pátek, takže se mi vystupovalo parádně. Vážně jsem si to užila. Co šlo, a bohužel toho kvůli dispozici sálu nebylo mnoho, jsem si užila i jako divák. Hlavně mataharácký balijský tanec. Musím uznat, že to byla bomba. Co jsem si užila podstatně méně, byl ten moment, kdy jsem těsně před generálkou zjistila, že se mi přímo na těle rozpadl horní díl kostýmu. To se mi věru ještě nestalo. Naštěstí jsem v něm šla na řadu až někdy v půlce, takže jsem ho dala tak nějak dohromady. Ale šok to byl, to jako jo. Kdyby se mi to stalo při vystoupení, najdu si nějakou podstatně méně exponovanou zálibu a před lidi už nikdy nevylezu. NIKDY. 

V neděli jsem neměla nic důležitého na práci a válela jsem se, takže se mi ta přemíra aktivity ani nepodepsala na zdraví jako posledně a víkend mohu považovat za úspěšný. Prostě ty protančené večery mají něco do sebe, když to má člověk pod kontrolou. 14. července bude repete na Portheimce, můj první open air, tak se třeba přijďte podívat!