Co z lóže neuvidíte aneb balet okem cynického diváka*

O baletkách a baleťácích:

  • těsně před vstupem na scénu se rozcvičují skákáním na místě (přes poloprůhlednou látku spatřen princ, kterak hopsá v zákulisí)  

  • klepou se jim svaly úplně stejně jako nám, obyčejným smrtelníkům 

  • občas se viditelně (i slyšitelně) zadýchají 

  • baleriny nenosí umělé řasy  

  • co sboristka, to úplně jiný make-up 

  • na bílou čelenku černé sponky 

  • baletní těla jsou pěknější z dálky, hlavně kvůlivá hrudníkům anorektických proporcí 

  • zařezávají se jim punčochy do boků, přestože jsou to holky vychrtlé na kost 

    O věcech akustických a scénických:

  • živá hudba má neoddiskutovatelně větší koule než nahrávka, není tedy radno šetřit na orchestru 

  • sbor mocně dupe 

  • piškoty vydávají legrační zvuk, šoupou-li se po zemi 

  • baleťáci spolu občas na scéně prohodí pár slov 

  • je určitě pěkné vzít mašinu na dým a vytvořit si efektní mlhu nad ózerem, ale jak se jim v tom pak proboha tančí? 

    O souboru:

  • mají zastoupení ze všech koutů federace (a musím uznat, že baletící Uzbekové jsou moc krásní.) 

  • tamější primabalerina má temnou stránku. Myslím si to, jelikož v podobě Odetty měla konstantně útrpný výraz i při děkovačkách, kdežto jako Odile se chechtala a byla ve své kůži.   

  • Rusové mají jasnou přestavu o estetce klasických příběhů, a proto tam všichni vypadali jak z Mrazíka. Až tedy na Rudovouse, to byl spíše krasobruslařský typ. 

  • v Petěrburgu evidentně fandí šťastným koncům (to znamená, že jsme byli ošizeni o tanec umírající labutě, goddammit)     

*Postřehy z Labutího jezera v podání věhlasného petrohradského ánsámblu, které jsem tuhle zhlédla z první řady (téměř)  uprostřed. Moc pěkné to bylo.