Chci spát! Nebo ne?

Dnes to pojmu zlehka, řeč bude o odpočinku. Protože odpočívat se musí, to vám řekne každý. Unavené svaly se občas potřebují uvolnit, hlava vypnout atakdále. Ale zkuste si to, když to neumíte! 

Pocházím z velmi akční rodiny. Mezi mým třetím a osmnáctým rokem života neexistovalo, že bych měla po škole volné odpoledne. Kdepak. Byla jsem pořád samý klavír, nauka, výtvarka, dramaťák, rytmika, tenis, judo, saxofon, já už si to všechno ani nepamatuju. Jako výchovná metoda se to osvědčilo, to jistě. Jsem akční člověk se širokým záběrem, co se nadchne pro kdeco, hlavně že se nenudíme. Ovšem abych si to mohla užít, potřebuji mít tělesnou schránku v plné síle. No a tam mi to trošku hapruje. 

Neumím správně naložit s volným časem. Jestli se mi poštěstí a nějaký mám, okamžitě ho čímsi zaplním, abych neměla pocit, že se flákám. Ale ono se mi zase tak často nepoštěstí, musím přece pracovat, o pejska se starat, učit se, přečíst všechny ty knížky, co jsem si sem natahala, no a trénovat, především trénovat! Ty sólovky, co mě během příštího měsíce čekají, za mě nikdo neodtančí! 

S tímto přístupem se pak stává, že v jednom víkendu absolvuji dvoudenní školení, kde se střídají přednášky teoretické a praktické, tedy hýbací, taneční vystoupení, a ještě navrch víno s kamarádkou. Válení? Nebo dokonce spaní? Na to není čas. Každé pondělí proto vypadám jako po flámu, v poslední době k tomu bývám stejně příjemná jako krásná. Když pak ale strávím půlden ve statické pozici, jdou na mě roupy. A proto se ptám: máte někdo nějaký odpočinkový tip, rituál nebo dobře míněnou radu? Rozhodně nepohrdnu!

P.S. Zatím jsem přišla jen na jeden způsob, jak to zařídit, abych neodpočívala na úkor věcí, co mám ráda. Je to odpočívání na úkor věcí, co mám, abych tak řekla, o něco méně ráda. Nevím ovšem, jestli mi to můj nadřízený časem nezatrhne...