Budapešť podruhé aneb Viděno hledáčkem Holgy

Pro jednou budu psáti o netanečním tématu. Přece jen jsem činorodé děvče mnohých zájmů a můžeme si dát od toho hopsání chvíli pauzu. Ještě jednou bych se vrátila do Budapešti, ale tentokrát vám budu vyprávět, jak jsme to celé prožili s mou novou kámoškou Holgou. 

Pro neznalé. Holga pochází z Hong Kongu a je to takový - skoro by se chtělo říci legrační - foťáček na film sto dvacítku. Krabička z plastu, která netěsní, neumí pořádně zaostřovat, vpouští světlo na film, rozlišuje pouze sluníčko a mráček, a vůbec působí spíš jako hračka pro děti z Východního bloku. No a přesně pro tuto svou nedokonalost dělá naprosto dokonalé fotky a vyhledává ji čím dál tím víc lidí po celém světě. Máte-li rádi Instagram, vězte, že jeho tvůrci se inspirovali právě touto estetikou.

Se mnou a s Holgou se to má tak. V Praze loni vzniknul obchod s těmito srandovními foťáčky, který do roka a do dne povýšil na Lomography ambasádu. A jelikož se s panem ambasadorem už nějaký ten pátek známe, nechali jsme se strhnout jeho nadšením a stali se z nás pyšní majitelé Holgy. Jela s námi hned na první výlet do Bretaně. Radostně jsem fotila divoký oceán, nad ním kroužící racky, kamenné kostelíky, pasoucí se krávy a šedesát let staré Citroeny, abych nakonec zjistila, že mi ze čtyř filmů vyšly TŘI fotky (z čehož jedna byl detailní záběr na... ehm... psí anus; nevím, jak k tomu došlo). Inu odložila jsem v rozčarování aparát a vlastně jsem ho vzala na milost znovu až letos před odjezdem do Budapešti, protože ta k tomu se svou lehkou ošuntělostí a věčným sluncem přímo vybízí. Každopádně jsem foťáku před odjezdem slíbila, že ho zapudím na věčné časy, jestliže podá stejný výkon jako v Bretani. 

Co vám budu vyprávět, asi se leknul, jelikož tentokrát se činil. Na každém políčku filmu něco je. Občas jsem musela přemýšlet, co že jsem to vlastně fotila. Skoro na všech fotkách mám také bílý pruh, jak nedovírající dvířka vpustila světlo na film. Odborníci říkali, že příště stačí aparát oblepit černou lepicí páskou, ale uvidím. I taková vada je totiž v lomosvětě brána jako přednost. Nevím, jestli opravdu funguje páčka, kterou určujeme, za jakého fotíme počasí (volba mráček versus sluníčko), a zaostřování (panáček, dva panáčci, hodně panáčků, hory) je také velmi benevolentní, ale jak říkám, kdyby bylo všechno přesné a funkční, nebylo by to ono. Největší radost mi ale dělá to, co se žádnou digitální zrcadlovkou nikdy nezažijete. Čekání na vyvolání filmů a ta směs očekávání a obav, když si jdete pro fotky. S nostalgií vzpomínám na dobu, kdy mi bylo sedmnáct a fotila jsem starou flexaretou. Nebýt nástupu digitálu, nikdy bych si bývala nedala pauzu. Každopádně to vypadá, že ani v éře megapixelů tomu filmu neuniknu. Hurá! 

Na závěr přikládám ukázku svého prvního úspěšnějšího pokusu plus deset pravidel lomografie, která mluví za vše. 

  1. Své LOMO si berte všude s sebou.
  2. Používejte jej kdykoliv - ve dne i v noci.
  3. Lomografie není překážkou ve vašem životě, ale jeho součástí.
  4. Střílejte od boku.
  5. K objektu, který chcete lomografovat se přibližte co nejvíc.
  6. Nemyslete.
  7. Buďte rychlí.
  8. Nemusíte vědět předem, co zachytíte na film.
  9. Nemusíte to vědět ani potom.
  10. Nedělejte si starosti s pravidly.

Pro zájemce a zvědavce:
Holga Lomography