Balet? Balet!

Nejsem z těch, co by o víkendech zaháleli. Výsledky a dopady jsou pak různé. Kupříkladu dnes. Místo abych vkročila do nového pracovního týdne odpočatá a s úsměvem, má muskulatura skučí a při každém pohybu se mi obličej zkroutí do bolestné grimasy. A proč? Protože jsem o víkendu baletila. Proto.

Nebylo to poprvé, co jsem přišla do styku s klasickým tancem, jakkoliv se ta předešlá setkání dají spočítat na prstech jedné ruky. Dvakrát jsem byla na celodenním semináři, kde se letem světem probírala klasika a moderna, a jednou jsem byla na tzv. balet orientu, kde se sice probírají baletní nožičky a ručičky, ale je to striktně omezeno na potřeby orientální tanečnice. A ráda chodím na baletní představení do Národního divadla, ale to už je opravdu všechno. Trošku jsem tedy byla překvapená, když nás v rámci jednoho vzdělávacího kurzu postavili k baletní tyči.

Při tanci se poctivě snažím dodržovat všechno, co mě mé učitelky zatím naučily. Milionkrát jsem slyšela to o zvednutém hrudníku, lopatkách pod kontrolou, pevném břiše a podsazené pánvi, a stejně to bylo málo. Když mě do toho naštelovala baletka, stačilo zůstat v póze dvě minuty, abych se zadýchala. A pak se v tom ještě pohněte. Na to, s jakou frekvencí jsme cvičili a jak titěrné pohyby jsme prováděli, je to dnes velice znát. Mám unavené svaly kolem celé páteře a pod lopatkami. Břišní svaly také nejsou úplně odpočaté, o hýžďových radši ani nemluvím. Moje kyčle jsou zmatené ze všech těch posilovacích a otevíracích srandiček, kterým jsem je vystavila. 

ALE! Až se příště budu chtít postavit opravdu, ale opravdu rovně, budu vědět přesně, co má v tu chvíli zabrat, protože to je všechno to, co mě dnes bolí. Také cítím, že po dvou dnech takového mučení se mé nohy zvedají výš, dál a krásněji. A stále je tam vůle! (Vím to, protože mi paní baletka zákeřně a bez varování zvedla nohu k uchu.) Možná, teď to nechci zakřiknout, jsem přišla na kloub postavení ruky, což je problém, který mě již dlouho trápil. A také se mi zdá, že jsem odhalila ten trik na udržení rovnováhy. Ono se to totiž snadno řekne, zpevni si střed, ale léčba šokem je léčba šokem. Jednou se pustíte baletní tyče, když vám někdo drží vaši vlastní nohu vedle hlavy, a ten střed se zpevní sám. V neposlední řadě mě, přiznávám, dost frustrují ty o generaci starší dámy, co všechny tyhle věci provádějí , jako kdyby o nic nešlo.

Sečteno a podtrženo, ode dneška si zapojuji baletní cviky do tréninku, a to by bylo, kdybych tam tu nohu za chvíli neudržela sama. Jo a asi se půjdu podívat na balet. Nechcete se někdo přidat?