ATS víkend počtvrté aneb Není každého dne posvícení

Už nikdy nikam nepojedu nemocná. A když už se náhodou hecnu, určitě to nebude na dvoudenní taneční intenzivku. Sobotní vstávání v 5:30, kdy je venku tma, hlava třeští a hlasivky nefungují, dokáže bohužel předurčit náladu na celý víkend. Na autobus jsem se doslova doplazila, cestu do Brna prospala (jistě radost pohledět) a během semináře na pomalé pohyby se mi chtělo plakat. Trošku se to zlomilo na druhém, rychlém workshopu, ale stoprocentní to tedy nebylo. Na všechny své problémy se mi podařilo na chvíli zapomenout, až když jsme si s děvčaty z Angel's Tribe a z Hurriye tančily, zatímco kolem nás už panoval lehký závěrečný chaos, a stalo se tak ve chvíli, kdy nám hrála poslední písnička dne. To by se z toho vážně jeden po............ No nic.

Celý den se mi podařilo přežít díky tomu, že jsem se nezdravě upnula na vidinu večerního posezení. Jaké to pak bylo překvápko, že mě to neuzdravilo. Pizzu jsem do sebe narvala s chutí, což byl samozřejmě obrat k lepšímu, ale kolem deváté jsem nad druhou sklenkou burčáku začala skřehotat, ztratila jsem schopnost správně artikulovat nazály a zesklovatěly mi oči. Usoudila jsem tedy, že party pro mě skončila, odebrala jsem se do spacáku a spala jsem devět a půl hodiny.

Ráno to chtělo dva echt horké hrnky čaje, abych vůbec začala mluvit, a tehdy se mi, jen považte, začalo opravdu stýskat po Praze. Jak jsem tak ploužila na druhý intenzivně taneční den do studia kolem žlutých autobusů, měla jsem nutkání se na to vykašlat a odjet domů. Příště v podobné situaci poslechnu, co mi radí rozum, a udělám to. Rozbité tělo si v tanci nenašlo zalíbení ani druhý den, utekla jsem před koncem a prostě bylo všechno špatně. Abych cestu završila ve stylu celého víkendu, jela jsem posilovým spojem, takže se nekonala plánovaná siesta za sledování Big Bang Theory, protože jsem neměla vlastní televizi, horká čokoláda taky nebyla a souseda mi na dvousedačce dělalo jakési mladé ukrajinské prase, které přetékalo na moje místo, a celou cestu nastřídačku buď chrápalo, anebo telefonovalo, přičemž v bdělém stavu pilo pivo.Zvládlo jich za cestu pět (čtyři, vezmeme-li v potaz, že dvě poloplné plechovky vylilo pod sebe). Zkuste si odpočívat, zatímco jste nuceni sledovat, jestli se váš soused pobleje či nepobleje. Někde u Říčan udělal grand finale a šel si zapálit na chemický hýzlík. Po zbytek jízdy jsem stavěla hradbu ze zavazadel a přemýšlela o explozích.

Opravdu vypečený výlet to tentokrát byl. Omlouvám se všem těm, kterým jsem se zdála nespolečenská. Nebylo to vámi. Přítomným zástupkyním Hurriye naopak děkuji za "přetahovanou o Terezku," která mi fakt zvedla náladu v tom marasmu. Jo a všechny spolubydlící ze studia, sorry za vaše ucpané nosy, měly jste mě vykázat na chodbu dřív, než jsem vůbec měla šanci se k vám přiblížit. Člověk se stále učí. A já vážně slibuju: už nikdy nikam nepojedu nemocná.