A je to

Nebudu-li brát v úvahu zkoušky, které mě čekají za dva a půl týdne, mohu se už začít holedbat, že mám svůj víkendový kurs za sebou. Nebo alespoň jeho časžeroucí část. 

Co jsem se za ty tři nabité měsíce dozvěděla?

  • Že mám nepochopitelnou výdrž, když chci
  • Že jóga je odpověď na téměř všechny moje otázky
  • Že se nemusím bát padat na zem
  • Jak rozpoznat opravdový hysterický záchvat
  • Jak vypadá hamstring
  • Jak vymyslet reklamní slogan
  • Proč je dobré nosit po kapsách ořechy
  • Jak tančila Martha Graham
  • Co znamená, když mám jít z bodu osm do jedničky
  • Že se dá udělat pozdrav slunci na zápěstí 
  • Že moje zápěstí stojí za houby
  • Že hodiny rytmiky, do kterých jsem docházela v předškolním věku, nebyly ztráta času
  • Jak protáhnout packu, že protahovaný vykulí oči
  • Že muzikál může být zajímavá forma, když se to umí
  • Že můj obdiv ke klasickým tanečníkům stále roste
  • Jak pokazit choreografii kostýmem
  • Že znalost pouze orientální techniky je hrubě nedostačující
  • Že bezva věci se dají najít napříč spektrem
  • Že jsem stále ještě schopna stvořit seminární práci
  • Že sedět půl dne na balónu je posilování jako blázen

Myslím, že budu mít drahému čtenářstvu v průběhu příštích několika týdnů co vyprávět.

Nicméně. Teď se na jednu stranu raduji, jelikož konečně můžu zase začít žít jako normální člověk, na druhou stranu mi ten příliv informací, ukázky nových forem a zapojování zcela neznámých svalů zřejmě budou časem chybět. Ale co. Až mi chybět začnou, jistě si nějakou dobře zacílenou aktivitu zase vymyslím. Teď je čas se válet, udělat si taneční plán na druhý a třetí kvartál a hlavně učit se, učit se, učit se, aby nebyla u zkoušky ostuda. Držte mi v sobotu 26. dubna palce.